Náš dnešní příběh se stal již před několika sty lety, kdy v našich horách počínalo slavné sklářské řemeslo.
Zjistili tehdy v pekle, že mezi hříšnými dušemi, které kdy peklo schvátilo, není ani jeden sklář. I přihlásil se jeden čert samotnému Luciperovi a řekl mu, že jednu sklářskou duši přinese. A vydal se na zem.
Jednoho večera přišel k podivnému stavení, z něhož se kouřilo a sálal žár. I vlezl čert dovnitř a uviděl tam sedět člověka v kožené zástěře. Ten chodil sem a tam a vzdychal. Onen muž se představil čertovi jako sklář Kristián a pověděl mu o svém trápení. Řekl mu, že má rád jedno děvče, chtěli by se vzít, ale dívčiny rodiče sňatku brání kvůli Kristiánově chudobě.
"Snadná pomoc", řekl čert. A v tu chvíli stála před Kristiánem truhlička. Čert ji otevřel a Kristiána oslnil lesk zlaťáků. Sklář po penězích natáhl dychtivě ruku. Čert ale s truhličkou ucukl a pravil: "Počkej - něco za něco. Napřed se mi upiš, že za rok půjdeš se mnou do pekla."
Sklář dlouho nepřemýšlel. Vidina peněz a tím i svatby s milovaným děvčetem rozhodla. I podepsal svou krví čertovi smlouvu.
Za krátký čas slavil sklář Kristián svatbu. Koupil si pěknou chalupu a kus pole, za čas se mu narodil syn a Kristián byl šťastný.
Rok uběhl jako voda. Jednou večer Kristián štípal dříví a vtom se objevil čert. "Rok je pryč - a tady je smlouva! Pojď rychle, nemám čas!" zachechtal se pekelník. Ve skláři ztuhla krev, ale najednou ho napadla spásná myšlenka. Požádal čerta, aby chvilku posečkal, než doštípe dříví a čert zatím ocasem může pozametat třísky. Čert se zasmál, začal se točit kolem Kristiána a zametat. A na to sklář čekal. Když se čert přitočil ke špalku, Kristián máchl sekerkou a urazil pekelníkovi ocas, bez něhož nemohl zpět do pekla.
I vrátil skláři smlouvu a sklář mu dal ocas. Kristián vzal velkou jehlu a nit a ocas čertovi přišil zpět. Když byl ocas přišitý, čert vyskočil a zařval: "Peklo se obejde i bez vás - všemi mastmi mazaných sklářů!" A zmizel. A Kristián? Žil spokojeně dál. Nikdy si s peklem ale už nic nezačal. Nezapomněl, co zažil strachu.

Diskuze

Vstoupit do diskuze