Rychnovská kopaná

S příchodem občanů české národnosti do Rychnova po porážce německých nacistů v květnu roku 1945 se začíná rozvíjet i kopaná. Pochopitelně první, kdož se začali scházet a hrát na různých pláccích, byli mladí lidé. Je samozřejmé, že v počátcích této, v té době nejoblíbenější kolektivní hry v našich zemích, se jednalo o akce nikým neorganizované. Mladí, ale i příslušníci střední generace, hráli pro zábavu a kopanou si vyplňovali volný čas. Jak jsem se již zmínil, hráli porůznu, neboť jedinou větší plochou byl prostor pod dnešní zahrádkářskou klubovnou, kde nyní začínají úspěšně vyrůstat rodinné domy.
Velmi záhy se příchozí obyvatelé a několik rychnovských starousedlíků pokusili založit klub a hrát nejen přátelské zápasy, ale i pravidelné soutěže. Mezi první organizátory patřili například pánové K. Dostál, P. Štryncl, J. Maryško, Z. Pospíšil, J. Převrátil, M. Plášil, Vl. Rakonský, J. Kučera a další.
Základní problém viděli v tom, že je nutno sehnat hráče, starší zájemce zařadit do výboru, řešit otázku výstroje a materiálu a výhledově zřídit solidní hřiště.
Významným dnem se v jejich úsilí stal 17. červen 1946, kdy byly svolána ustavující schůze nově vznikajícího klubu. V ten den se v bývalém Lidovém domě sešlo osmnáct zájemců různých věkových skupin. Z jednání vzešel výbor fotbalového oddílu, do jehož čela byl postaven pan J. Převrátil. Na post místopředsedy přítomní zvolili pana J. Kučeru. Mezi další funkcionáře patřili například pánové K. Dostál a J. Jón.
Došlo k ustavení družstva dospělých, o své se hlásili i mladí hráči. Rychnovští muži sehráli ještě do konce sezony přes dvacet zápasů přátelských především se soupeři z okolních obcí, ba dokonce i sedm mačů soutěžních. Tužili se i dorostenci, které prověřovalo na patnáct soupeřů z bližších i vzdálenějších míst.
Jedni z prvních, kteří se v Rychnově předvedli, byli rádelští hráči. Do míst, kde hráli muži svá mistrovská utkání, se dostávali na korbách automobilů, a to i se svými fanoušky, o které rozhodně nebyla nouze. Nejčastěji je vozil autodopravce pan Kolomazník. Domů nezřídka chodili aktéři i fandové pěšky.
Ještě v roce 1946 rozhodl výbor o výstavbě nového hřiště. To, na kterém místní hráli, bylo nevyhovující rozměrově, navíc pak mírně svažité. Rozbitá okna sousedních domů netěšila majitele nemovitostí ani „ostrostřelce“, kteří pálili notně vedle branky.
Po řadě jednání obec oddílu poskytla prostor, kde se dnes místní fotbalisté chlubí svými zařízeními. Nikdo si v počáteční euforii neuvědomoval, jak složitý úkol klub a jeho fandy čeká. O všech peripetiích mohl vyprávět pan
Petr Štryncl, kterému bylo svěřeno rovnání terénu budoucího hřiště. Jedinou „ mechanizací“ na počátku akce se pro brigádníky staly motyky, krumpáče a obyčejná kolečka, kterými byla zemina přemisťována. Zbytek roku uběhl v náročné fyzické práci. Oddíl pokračoval i v mistrovských utkáních na hřišti pod klubovnou zahrádkářů.
Výbor oddílu s hrdým názvem SK Rychnov si však před nastávající zimou vzal na svá bedra další nelehký úkol. Vyhověl totiž přání hráčů a rychnovské veřejnosti, především mládeže, a 15. listopadu 1946 vznikl i oddíl ledního hokeje. Když hokej, tedy lední plocha, ale kde ….. ( o záležitostech s ledními plochami a osudu ledního hokeje se zmíním v jiné vzpomínce na tělovýchovné dění v našem městě).
Po valné hromadě 17. dubna 1947 došlo v oddíle k funkcionářským změnám. Novým předsedou se stává pan J. Kučera. Na jaře se podařilo zajistit pro úpravy hřiště buldozer. Práce se však vlekly, s těžkým terénem těžce zápasila i technika. Často proto přicházely ke slovu osvědčené ruce, krumpáč a lopata.
V průběhu roku rostla členská základna a počet utkání nejen v rámci soutěží, ale i utkání přátelských. Do utkání vedl fotbalisty znak, jímž byl míč v národních barvách v bílém poli. Hráči dokonce zajeli i do Prahy, kde se utkali se Slovanem Vysočany.
První mužstvo začalo od 27. července působit ve III. třídě Jablonecka, od 8. července téhož roku začali soutěžně hrát i dorostenci. Zájem o kopanou mezi Rychnováky byl značný, proto bylo zřízeno i druhé mužstvo mužů.
Oddíl však nežil jen kopanou. Od počátku své existence zajišťoval společenské akce v místě, ať se již jednalo o oslavy významných výročí republiky nebo o taneční zábavy u příležitostí poutí či posvícení, později si troufl i na konání plesů.
Rok 1948 po ničivém suchu předcházejícího léta byl nedobrý nejen pro naši vlast, ale i pro tělovýchovu. V Rychnově přetrvávaly problémy s výstavbou nového hřiště, chyběly peníze.
Kopaná však pevně zakotvila mezi mládeží. Kolem nejrůznějších plácků, o které v té době nebyla nouze, vznikaly neformální kolektivy mladíků a dětí, které zde prakticky denně sváděly tvrdé fotbalové souboje.
1. února 1949 se sloučil oddíl kopané se Sokolem Rychnov. Hřiště postupně dostávalo svoji podobu, došlo k prvním utkáním na jeho západní polovině. Prvním soupeřem na tomto hřišti se stal oddíl kopané z Rádla. Muži i dorost zde začali hrát svá mistrovská utkání. První družstvo bylo zařazeno do IV. třídy kraje Liberec.
I v tomto roce se pracovalo na rozšíření hrací plochy. Vydatným pomocníkem se stal výkonnější buldozer, který zajistilo vedení místní mlékárny. Odvoz a přemisťování zeminy zabezpečovalo svými dopravními prostředky zemědělské družstvo. Oddíl začal spolupracovat s fotbalovým klubem SK Křinec. Ke slavnostnímu otevření celého hřiště si pozval oddíl tehdejší prvoligové družstvo Kladna.
Na valné hromadě 13. března se stal předsedou výboru pan K. Dostál. Změnili se i další funkcionáři. Tato a pozdější léta jsou spojována se jmény pan Suchánek, J. Maryška, J. Kmec, své slovo měl nadále i pan Převrátil.
Mění se i hráči oddílu. Přicházejí noví, družstvo mužů posilují první odchovanci z řad dorostu. V polovině šedesátých let se v družstvech objevilo kolem padesáti mužů, rozrostly se kolektivy dorostu i žactva. Oddíl kopané byl v jednotě jedním z početně nejsilnějších kolektivů.
Na soupiskách jsme mohli číst například jména bratří B. a P. Patkových, V. a L. Kopalových, E. a V. Suržinových, své odkopal C. Dostál, J. Paldus, Z. Fajl, Z. Vondra, B. Folprecht, J. Kuk, zakopal si W. Pecher, J. Novotný, O. Hollmann, Z. Hanyk, Z. Dvořák, Vl. Hudec, Zemín, Daníček, Hubatý, Klivický, Bajer a další. První kapitánskou pásku nosil pan J. Čermák.
V roce 1957 získává jednota nové jméno – TJ Spartak – a ve svém názvu začíná nosit i jméno místního podniku ZEZ Rychnov. Díky úsilí tehdejších funkcionářů V. Sysla, J. Kmece, B. Rellicha i F. Sovince a za materiální a finanční pomoci ZEZu se daří nejen oddílu kopané, ale i celé jednotě. Pro ni bylo významné působení J. Kmece v hospodářské komisi OV ČSTV.
Místním fotbalistům se nejvíce dařilo v letech 1949 – 1954, úspěšné byly sezóny 1958 – 1962, dařilo se v letech 1970 až 1972 i v letech osmdesátých. V této souvislosti je nutno připomenout, že rychnovští fotbalisté měli jako jedni z prvních menších oddílů poloprofesionálního trenéra pana Soudila, který byl zaměstnán na částečný úvazek v místním podniku, jinak se věnoval přípravě hráčů, které dovedl do I. B třídy.
Družstvo mladíků, kteří v oddíle vyrůstali od dětských let a které jejich otcové, bývalí rychnovští hráči a někteří fandové této kolektivní hry doslova vypiplali, hrálo v roce 1976 I. B třídu. Mezi jinými tehdy šířili dobré jméno rychnovské kopané Vl. Zemín, J. Jón, M. Vávra, O. Hollmann, V. Kopal, J. Haverlant a další.
Je třeba podotknout, že kolektivy žactva a dorostu si ve většině soutěží vedli úspěšně.
Řada hráčů z Rychnova byla ve své době ozdobou nejen místní kopané, ale s chutí po nich sáhli i funkcionáři z jablonecké, liberecké i pražské kopané, o vojenských oddílech nemluvě. Mnozí z našich hráčů okusili štěstí nejen
v československé dorostenecké reprezentaci, ale zakopali si v předních ligových družstvech ČSSR. Hráči Halama, J. Louda, B. Patka, Vl. Zemín, V. Kopal, V. Maryško, J. Bartoš, J. Jarolím a nezapomenutelný brankář J. Zemler, který předloni slavil sedmdesátku, v ligových oddílech patřili vždy k nejobětavějším. Vynikl posledně jmenovaný, který toho moc za Rychnov nesehrál, ale proslavil se svými odvážnými skoky pod nohy nejslavnějších československých útočníků a vysloužil si přezdívku „Schroif“ podle skvělého čs. brankáře, který předváděl stejné akce jako náš občan.
Nejdále to z ostatních hráčů dotáhli V. Kopal a především J. Jarolím, kterého z Jablonce získala „ železná“ Sparta.
Rychnovští fotbalisté neměli nouzi o své fandy. Trpělivě následovali svoje družstvo na utkání v okolí, ale i poměrně daleko. Na fotografii před odjezdem prvního mužstva na přátelské utkání do Nymburka můžeme napočítat na osmdesátku jedinců, a to dle bílých vlasů i značně pokročilého věku nejen mužů, ale i ctihodných žen.
Zřejmě „nejzuřivějším“ nejen u nás, ale i v širokém okolí byl pan F. Černý. Byl znám nejen svým generálským nebo admirálským oblečením, ale i nesmrtelnými výroky na adresu hráčů. Méně se o něm ví, že prakticky denně svůj volný čas trávil s partou kluků z místa svého bydliště. Ve svých „kopačkách“, vysokých potrhaných gumových botách pod kolena, zle proháněl na plácku v místech dnešní benzinové pumpy nejen své dvě ratolesti, ale i Pepíka Jarolíma a jeho vrstevníky z okolí. Je znám i svým „vynálezectvím“. Pro kopanou vymyslel otočné tyče branek, aby padalo více gólů. Jeho fotbalový kanón měl přesně cílenými dělovkami do různých míst branky vychovat z brankářů muže, jimž není cizí jakýkoliv opičí skok či robinzonáda.
V  Rychnově se hrála i dívčí kopaná. Bylo to v době, kdy janovské fotbalistky postoupily do ligy a k sehrání zápasů potřebovaly kvalitnější fotbalovou plochu, než jim skýtal kamenitý podklad hřiště u jejich sokolovny.
Srdce fandů mužského pokolení se jistě chvěla v době, kdy proti sobě nastoupily ve fotbalovém rychnovské ženy a dívky.
Postupem let se měnily i podmínky pro provozování kopané. O výstavbě hřiště jsem se již zmínil. To se v posledních letech změnilo na docela pěkný prostor s travnatým povrchem. Ty tam jsou doby, kdy za kabiny sloužily hráčům prostory v dnešní klubovně zahrádkářů. V rámci Akcí Z a díky úsilí členů oddílu a jejich fandů došlo k výstavbě kabin v bezprostřední blízkosti hřiště. V průběhu posledních let kabiny doznaly výrazných změn především v části určené pro hygienu sportovců. Pěkná společenská místnost slouží nejen k přípravě na utkání, ale i k posezení sportovců.
Dnes v oddíle působí na osmdesát hráčů od předžáků až po muže. Jejich trenéry jsou pánové J. Pfefer, L. Matoušek, J. Paldus a dále Chvojka, Knotek a Fiala. Daří se hráčům nižších věkových kategorií, ale ani pro muže nebývá daleká vidina postupu do krajských soutěží.
Oddíl kopané TJ Spartak ZEZ Rychnov oslaví letos úctyhodných 65 let své existence. Svojí iniciativou a aktivitou dokazuje, že v Rychnově náš nejnárodnější sport zapustil pevné kořeny.

Mgr. J. Kurfiřt, C. Dostál, V. Kopal
 

Diskuze