Mnohý občan našeho města se jistě zamyslel nad tím, jak bylo v městysu Rychnov před sto lety, jak žili jeho občané a co řešili zastupitelé města.
Prvním krokem v novém roce před sto lety bylo zveřejnění výsledků sčítání lidí k poslednímu prosinci uplynulého roku. Rychnov měl tehdy 476 obydlených domů, ve kterých žilo 886 rodin. Sčítací komisaři dospěli k celkovému počtu 3234 občanů přítomných a 83 lidí v den sčítání v místě nepřítomných, tedy celkem 3317 obyvatel (pro informaci uvádím, že nás ke konci minulého roku bylo 2595).
Jistě zajímavé byly i údaje další. K církvi římskokatolické se hlásilo 3172 věřících, ke starokatolickému vyznání pak 26, judaismus vyznávalo 12 občanů, k protestantství se hlásilo 17 jedinců, zbytek pak byl bez vyznání nebo se hlásil k jiným církvím.
Jako mateřský jazyk německý přiznávalo 3228 občanů, zbytek se hlásil k češství.
Z dnešního pohledu není nezajímavý přehled počtu domácího zvířectva. Ve stájích a chlévech bylo zjištěno 52 koní, 340 kusů hovězího dobytka, 25 prasat. Značný koncert by jistě vyvolalo 192 kusů souhlasně mečících koz a kozlů. Po dvorech domů a po loukách pobíhalo 1423 kusů slepic a kohoutů, šest hus a 130 kusů jiné drůbeže. Značné množství lidí se věnovalo včelařině. Ke dni sčítání bylo v místě uvedeno 131 včelstev.
Zastupitelé města v tomto roce požádali o spojení obecné a měšťanské školy pod jedno ředitelství. Leč c. a k. zemská školní rada žádost zamítla. Zastupitelé však tvrdohlavě trvali na svém požadavku, neboť i před sto lety šlo o peníze, které museli na zařízení vynakládat, proto svoji žádost obnovili.
V tomto roce hýbaly Rychnovem záležitosti zřízení kláštera a v něm dětského domova. V tisku se objevilo několik článků, které se řadě zastupitelů zdály být pro městys hanlivé. Ti nejhorlivější se dožadovali i soudního stíhání redaktorů, případně i redakcí novin. Když však došlo na otázku, kdo soudní řízení zaplatí, pak horké hlavy vychladly. Komu by se chtělo platit ze svého.
Jedničkový rok byl významný pro městys rozhodnutím c. a k. poštovního ředitelství ve věci zřízení telefonního spojení s Jabloncem nad Nisou a některými okolními obcemi.
V popředí zájmu zastupitelů byly i prodeje obecních pozemků. Rozhodli se pro jednotnou cenu dvou korun za jeden sáh. To by těm dnešním zastupitelům zájemci jistě utrhali ruce. Rozhodnutí zastupitelé podmínili tím, že vedle domků v dané lokalitě vzniknou i průmyslová zařízení.
Spořitelní a záložní spolek města se usnesl, že při výstavbě své budovy bude počítat s jednou kanceláří pro obecní představenstvo, neboť stávající prostora se již delší dobu ukazovala nevhodnou.
Rok přinesl i zahájení výstavby městské kanalizace v dnešních ulicích Školní, Husově a v prostoru dnešní hasičské zbrojnice.
Zkrátka přišli trhovci. Zastupitelé rozhodli zlikvidovat jejich boudy v prostoru náměstí a novou výstavbu zde nepovolovat.
V té době vznikala v Rychnově huť na výrobu kompozičního skla pánů K. Maschkeho a Pilze o skutečně impozantních rozměrech 20x10 metrů. K rozhodnutí o výstavbě byla připojena i douška, že pokud v okolí hutě dojde k bytové výstavbě, bude huť zrušena. Dále jim bylo určeno, že komín stavby musí být dostatečně vysoký, aby nedocházelo k obtěžování obyvatel kouřem.
Obyvatelstvo ani zastupitelé nereagovali na možnost dodávky plynu z Kokonína nejen do domácností, ale i do dílen, které zde byly.
Od jarních měsíců se táhla kauza výstavby domu řádových sester v prostoru, kde je dnes budova Korek Jelínek. Kníže Rohan zde zamýšlel vystavět klášter pro řádové sestry spojený s opatrovnickým ústavem pro děti předškolního věku. Přece jen se mu postupně dařilo zlomit odpor některých zastupitelů, kteří á priori pro stavbu nebyli.
Marie Posseltová z Nové Vsi požádala zastupitelstvo o možnost provozovat v Rychnově elektrické divadlo (rozuměj filmové produkce), což zastupitelé přijali a postoupili c. a k. okresnímu úřadu k jeho vyjádření.
Železniční společnost pro výstavbu tratě Pardubice – Liberec v tomto roce opět oprášila myšlenku železniční odbočky z Rychnova do Jablonce nad Nisou přes rádelský les. Stejně jako jejich předchůdci před více než padesáti lety u obecních zastupitelů neuspěli. Ve své odpovědi společnosti Rychnováci uvedli, že výstavbou přípojky by městys ztratil část osobní a nákladové přepravy. Myslím si, že zřejmě zčásti podlehli i tlaku tramvajové společnosti, která ke spokojenosti provozovala obojí přepravu pomocí tramvají prakticky z celé oblasti Jablonce právě do Rychnova.
Rok 1911 lze charakterizovat jako období veder a nedostatku vláhy. Voda chyběla nejen v Mohelce, ale i nerůznějších potocích a studnách u domů, voda z vodovodu tekla jen sporadicky. Neurodilo se, ceny základních potravin hrozivě rostly. Obec v boji proti drahotě nechala dovést na svoje náklady čerstvé i uzené mořské ryby, brambory, zelí a mrkev, které byly prodávány v její režii nesrovnatelně levněji, než tomu bylo u místních sedláků a obchodníků. Sucho, které panovalo, teploty prý nezřídka šplhaly až ke 40 stupňům, způsobily řadu požárů. Hořelo pět domů, hořela suchá tráva i lesní porosty především okolo trati. Po obci se rozšířila panika, že v místě řádí žhář. Za jeho dopadení byla vypsána velmi slušná odměna 400 korun.
Počty žáků školou povinných rozhodně v roce 1911 netrápily ředitelství škol. Spíše naopak. Do obecné školy bylo zapsáno 451 žáků obojího pohlaví, do měšťanky pak 227 žáků.
V průběhu roku úmrtnost obyvatel překročila počty narozených, což přimělo kronikáře k povzdechnutí, že případný trend nastolený v tomto roce může vést k pozvolnému úbytku německého obyvatelstva.
Od počátku listopadu měl Rychnov o čem mluvit - 6. 11. se totiž ve svých 39 letech zastřelil občan F. Kittel.
Poněkud kuriosní byla situace s povýšením Rychnova na město. Dekretem Jeho Veličenstva Františka Josefa I. bylo vyhověno poníženým žádostem městských zastupitelů dne 28. 12. 1911, kdy císař Rychnov na město „nejmilostivěji povýšiti ráčil“. Leč dekret doputoval na c. a k. místodržitelství v Praze teprve 7. ledna následujícího roku. A i z Prahy do Rychnova byla cesta rovněž dlouhá. Teprve 25. ledna 1912 přečetl starosta Hübner zprávu poslance Fahnera z Prahy, že se Rychnov již 28. 12. 1911 stal městem království českého.
Tím bylo naplněno dlouholeté úsilí představitelů městyse a jeho starosty Hübnera o kýžený městský titul. Radost z císařova rozhodnutí a vlna oslav, byť poněkud opožděně, pak v nově jmenovaném městě nebraly konce.
A co přinese rok 2011, na to si každý z občanů odpoví 31. 12.