Žil a hospodařil kdysi na jednom statku za Libercem sedlák Hešl. Žil sám, jako starý mládenec, a hospodářství den ze dne pustlo. Když už se situace zdála býti neúnosnou, příbuzní Hešla donutili, aby se oženil se starší bohatou vdovou, která by do statku, kromě peněz, přinesla i pomocnou ruku. Po svatbě se stav hospodářství zlepšil, ale stále ještě chyběly další pracovité ruce. Hospodyně se bránila najímání další čeledě, a proto na statek povolala svoji nejmladší sestru Annu - také vdovu. Anna byla mladá, hezká a pracovitá žena, plná energie a zakrátko se statek změnil k nepoznání.
Během svého pobytu na statku se Anna do mladého hospodáře zamilovala. Byla to hluboká a slepá láska, v níž Anna dokonce zašla tak daleko, že došla za jakousi vědmou, která bydlela v chatrči u blízkého lesa. Ta jí poradila, že sedlákovo srdce získá tak, že tajně vloží do Hešlovy postele pramen svých vlasů.
Anna tak učinila. Druhý den ráno přistoupil sedlák k Anně a podal ji se smutným úsměvem pramen jejích vlasů. Přitom se ji i on vyznal ze své lásky k ní a s lítostí jí řekl, že jejich láska může dojít k svému naplnění jenom zázrakem.
A jednoho dne, věřte nevěřte, se takový zázrak opravdu stal. Stará, nevrlá a lakotná selka se jednoho večera rozlítila na manžela proto, že zapomněl uložit provazy. Nadávala mu do hlupáků, křičela a divoce mávala rukama. Zkrátka, jako obvykle, řádila pro maličkost jako pominutá. Najednou utichla, skácela se na podlahu a vydechla naposled. Ranila jí mrtvice.
Těžko říci, zda to byla náhoda nebo prozřetelnost, která ukončila nešťastné manželství a dopřála vroucí, nefalšované lásce. Jisté však je, že když uplynula doba smutku, sedlák Hešl se s Annou oženil a žili spolu šťastně až do smrti.

Diskuze

Vstoupit do diskuze