Vánoční ohlédnutí Jako každý rok, tak i letos 23. prosince jsme s manželem přišli na místní hřbitov uklidit hrob jeho rodičů a připravit ho na vánoční čas. 24. prosince odpoledne chodíme celá rodina rozsvítit babičce a dědečkovi na hrob svíčku. Za 30 let, co žiji v Rychnově, tuto vánoční tradici dodržujeme stejně jako mnoho dalších rodin v našem městě. Letos mi bylo při vstupu na místní hřbitov opravdu smutno. Nejenže nebyla proházená jediná cestička po hřbitově, ale při vchodu na hřbitov jsme museli překonat ledovou plochu, která byla v podstatě nezdolatelná. Kdyby to nebylo na hřbitově před vánoci, asi by naše počínání vypadalo velmi zábavně. V této chvíli však bylo tristní. Představa, že po nás přijdou o dost starší spoluobčané, pro které bude tato cesta opravdu nebezpečná, mne spíše rozčílila. Naši páni radní asi nemají žádné zesnulé příbuzné na zdejším hřbitově nebo nepovažují jeho návštěvu o vánocích za nutnou. Bylo by tak složité nechat před vánoci proházet a posypat cestičky na hřitově a umožnit tak návštěvu hřbitova těm občanům našeho města, kteří svou vzpomínku na mrtvé chtěji uskutečnit důstojným způsobem? Každý hřbitov je kusem historie, která uchovává v paměti to, co nenávratně odešlo, je památníkem minulých dob i místem, kde jednou spočineme i my. Hřbitovy roztroušené po světě i po celé naší vlasti, ať už je to vyšehradský Slavín s našimi národními velikány, židovský hřbitov s rabbi Löwem, půvabný hřbitůvek s malovanými náhrobky v Albrechticích nad Vltavou, či fantastický hřbitov sebevrahů v jícnu sopky na japonském souostroví, nebo největší hřbitov světa – oceán, mají připomínat nám všem, že jsme jen hosty Země. Z posvátného ticha tu vyvstává ono “ memento mori “ - pamatuj na smrt. Dodejme: a zařiď podle toho svůj život. Ludmila Rellichová