Databáze projektu se utěšeně rozrůstá. O založení nebo vedení atletického kroužku se čím dál tím více zajímají i mateřské a základní školy. Tyto kroužky často vedou bývalí členové různých oddílů nebo absolventi sportovních škol. Jak říká učitelka a trenérka malých atletů z Višňové, Daniela Majtyková, je skvělé předat dětem něco, co umíte a můžete s nimi kvalitně dělat. Pojďme se nejen za ní, ale i za trenérkou Vladanou Preislerovou, která sportuje se školkovými a školními dětmi v Rychnově u Jablonce nad Nisou, podívat, jak se „atletí“ v kroužcích na Liberecku.
Můžete se na úvod představit?
Daniela Majtyková, ŠSK při ZŠ a MŠ Višňová: Jmenuji se Daniela Majtyková a od září 2010 pracuji jako učitelka v MŠ ve Višňové. Jelikož jsem od dětství atletiku závodně praktikovala a sportování, na rozdíl od zpěvu, mi jde, rozhodla jsem se cíleně dětskému sportu v rámci své profese věnovat. Protože naše škola je v síti škol s rozšířenou sportovní průpravou, byla realizace této myšlenky snadná. I rodiče dětí tuto aktivitu uvítali. Původně jsem studovala TV na vysoké škole, trenérskou licenci zatím nemám, pouze roky zkušeností a těch si cením.
Vladana Preislerová, atletický oddíl v Rychnově u Jablonce nad Nisou: Jsem absolventka sportovní školy. Několik let jsem trénovala pod přísným vedením pana Františka Špotáka za TJ Liaz v Jablonci nad Nisou. Atletika mě vždy bavila a bylo mi líto, že v našem malém městě zájem o atletiku opadl. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla založit náš oddíl. Náš oddíl atletiky vznikl v roce 2008 se snahou navázat na tradici sportovních aktivit, které u nás v minulosti existovaly.
Jak se vaše školka/škola k našemu projektu vlastně dostala? Jak jste hodnotili, jestli se zapojit nebo ne? Co převážilo a proč?
Preislerová: Hledala jsem na stránkách ČASu nějaké informace ohledně sportovních akcí pro nejmladší děti a objevila tam projekt „Atletická přípravka pro předškoláky“. Je to z mého pohledu výborný projekt, s mnoha informacemi a radami. Neváhala jsem ani chvilku.
Majtyková: Naše cesta byla obrácená. Nejdříve jsme zavedli pravidelné cvičení a sportování v rámci MŠ a teprve pak ředitel školy navrhl registraci. Já sama se jen rozhodla přijmout odpovědnost, která je s tím spojena.
Kroužek atletiky určitě rozšířil možnosti, jak mohou děti využít ve vaší školce a škole svůj volný čas. Jak se na to díváte?
Majtyková: V našem případě se jedná spíš o rozšíření činnosti v době pobytu v MŠ. Určitě je to pro děti velmi přínosné a zajímavé. Je pravda, že děti mají pobyt ve školce zpestřený.
Preislerová: Připadá mi, že zájem o sport všeobecně trochu upadá. Z 1. stupně základní školy mám 5 žáků a aby oddíl fungoval, tak jsem ho rozšířila i o děti z mateřské školky.
Kde jste registrováni?
Majtyková: Jsme registrováni u Atletického svazu, jako Školní sportovní klub Višňová. Spolupracujeme s ABK Liberec.
Preislerová: Od 21.1.2010 jsme členy Libereckého krajského atletického svazu (LKAS).
Vnímáte již nějaké výhody po zapojení se do projektu? Co vám to přineslo po teoretické, praktické stránce?
Majtyková: Zatím nevím, nemohu posoudit. Očekávám hlavně možnost zúčastnit se nějakých závodů a podobných akcí společně s ostatními MŠ. Děti sportují moc rády a takové výjezdy jsou pro ně velkou zábavou, dobrodružstvím i motivací. V květnu se společně se školáky chystáme na naše první soustředění.
Preislerová: Jak jsem již říkala, našla jsem v tom mnoho rad, informací a nápadů, jak zpestřit dětem odpolední radovánky.
S kolika dětmi pracujete a jak jsou staré?
Majtyková: Pracuji s dětmi od tří do šesti let. Děti jsou rozdělené do dvou skupin, mladší a starší. Mladších je průměrně 12, starších 14. Zaregistrovali jsme pouze skupinu starších dětí.
Preislerová: Oddíl tvoří přibližně 18 žáků ve věku od 4 do11 let.
Je třeba takhle malé děti nějak ke sportování motivovat? Jaký jste vlastně kolektiv?
Majtyková: Děti jsou motivované tak nějak samy od sebe. Na cvičení se těší, rodiče spolupracují v rámci strojení, abychom ušetřili čas. Kolegyně spolupracují tím způsobem, že se postarají o výměnu skupin. Přivedou starší děti a odvedou ty mladší. Když výjimečně nejsem přítomna v práci, cvičení není. Bohužel.
Preislerová: Děti motivujeme hlavně k provádění tělesné výchovy a sportu obecně! Kolektiv jsme skvělý, jsme kamarádi a učíme se i komunikaci mezi staršími žáky a budoucími školáky.
Jaké jsou výhody toho, že se sportuje přímo ve školce/škole, tedy, že děti nemusejí za kroužkem někam dojíždět?
Majtyková: Výhody jsou určitě v tom, že je to v rámci programu MŠ, není to tedy závislé na čase a programu rodičů. Jsme malá obec v pohraničí. Nikdo jiný, než místní děti by do kroužku nechodil a samostatný kroužek v odpoledních hodinách by nebyl využívaný.
Preislerová: Já chodila na sportovní školu s možností tréninku v Jablonecké atletické hale. Srovnání s hřištěm za národní školou je nemožné. Ale máme pěkné sportoviště, jsme za něj vděční a našemu panu řediteli děkujeme za možnost jeho užívání.
Jak často a kde trénujete? Co všechno si děti vyzkoušejí ?
Majtyková: Do tělocvičny chodíme pravidelně jednou týdně. Cvičení trvá tak 45 min. čistého času. Zkoušíme hodně atletiku, gymnastiku, hry s míčem. Pro takhle malé děti je důležitá celková sportovní průprava. Děti se učí pracovat se svým tělem, učí se řádu, který ke sportu patří. Pomalu zkoušíme jednoduché kolektivní hry. Mrzí mě, že při povodních přišla škola o doskočiště. Skákání do písku by se dětem určitě také líbilo.
Preislerová: Tréninky probíhají v prostorách ZŠ v Rychnově u Jablonce nad Nisou každý týden ve čtvrtek od 15,30 do 17.00 hodin. Děti jsou velmi šikovné. Moc si to užívají a mají spoustu energie. Nejvíce je samozřejmě baví gymnastika a příprava jednotlivých disciplín. Máme pevný cvičební plán zaměřený na koordinaci pohybu, posilování svalstva, gymnastiku atd. Upevňujeme základní pohybové struktury, jako chůze, běh, skoky a hody, které jsou nezbytné pro běžný život dětí.
Budete se účastnit nějakých závodů, na jaké akce se vaše děti mohou těšit?
Majtyková: Rádi bychom. Určitě záleží i na místě. Se školkovými dětmi je náročné přepravovat se hromadnými prostředky a vlastní autobus je drahá záležitost. Určitě to ale nějak vymyslím a některých závodů se zúčastníme. Uděláme si vlastní závody v naší MŠ. Ty jsou tu tradicí, přestože cílené a pravidelné cvičení začalo až tento školní rok. V dubnu se děti účastní Přespolního běhu pořádaného naší školou, v květnu jedeme se školáky na soustředění. Během velkých prázdninách mám v úmyslu uspořádat nějaké závody pro děti z okolních MŠ.
Preislerová: Ano zajisté. Každoročně se účastníme závodů tipu „Pomerančový mítink“ nebo „Velikonoční hala“. Jsou to závody pro nejmladší žactvo a elévy, které pořádá Liaz Jablonec nad Nisou.
Kolik se u vás za atletění platí?
Majtyková: Sportovky jsou v rámci pobytu v mateřské škole, účastní se jich všechny děti. Rodiče neplatí nic.
Preislerová: Jsme atletický oddíl založený pod ZŠ v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Platíme 400Kč za pololetí a myslím, že cena je přiměřená.
Využíváte atletickou dětskou sadu?
Majtyková: Naše registrace je teprve krátká. Kupovat se nechystáme nic a financování není v mé kompetenci. Základní vybavení máme. Víte, nechci děti učit, že ke sportování je potřeba mít drahé věci. Máme k dispozici obyčejnou vesnickou tělocvičnu, běžné vybavení, jsem spokojená. Zatím jsem neměla pocit, že mi něco chybí. Pro radost bych chtěla pořídit společná trička.
Preislerová: Sadu ještě nemám. Požádala jsem o ni našeho pana ředitele a čekám na vyjádření. Máme přislíbenou podporu, takže už se těšíme.
Co poradit školce/škole, která by obdobný kroužek chtěla vést?
Majtyková: Ať se spojí s nějakým zařízením, které má s takovou prací zkušenosti. Je to hlavně o osobě, která se tím chce zabývat a přijme tu zodpovědnost.
Preislerová: Radit si netroufnu, ale k tomu, aby se založil oddíl, je potřeba snad jenom veliká chuť učit děti sportovnímu dění. Být venku na čerstvém vzduchu a podporovat odolnost a otužilost. Vytvářet u dětí motivaci k provádění tělesné výchovy a sportu obecně. Učit žáky sebekontrole a ovládání se. Děti budou zdravé, veselé a nebudou využívat myšlenky na nekalé věci.
Jaký máte samy za sebe ze své práce pocit? Co plánujete do budoucna?
Majtyková: Do budoucna jsem přihlášená na trenérský kurz.
Preislerová: Pocit mám dobrý, stačí mi, když jsou děti motivované a baví je to. Je pěkné vidět jejich šťastný výraz, když se jim něco podaří.
V čem si myslíte, že je takovýto projekt prospěšný pro zájemce o atletiku a co přinesl přímo vám?
Majtyková: Zatím jsem se ani nedostala k tomu, že bych prostudovala, co všechno projekt nabízí. Jak jsem zmínila v některé předešlé odpovědi - sportování v této formě jsem ve školce zavedla sama, protože to je něco, co umím a co mohu s dětmi kvalitně dělat. Nabídka registrace přišla od našeho pana ředitele. Popravdě, trochu se bojím, že mi s registrací přibudou povinnosti a závazky, které mi zbytečně přidělají práci.
Preislerová: Projekt je samozřejmě velkou výzvou pro ostatní „aktivisty“ s chutí do atletiky jako takové. Musíme si uvědomit, že hvězdy jako je Barča Špotáková nebo Roman Šebrle se nerodí každý den a musíme je vyhledat a pracovat s nimi. Informace v projektu jsou dle mého dostačující. Myslím, že by toho měli využít i ostatní školní instituce, ale samozřejmě i osoby s chutí do práce s dětmi. Prostě vytvořit v dětech chuť, učit se novým věcem.
Foto: archiv Atletický oddíl při ZŠ Rychnov u Jablonce nad Nisou