Žil a vládl na svém panství ve středních Čechách jeden šlechtic, který nade vše miloval umění a vše krásné.
Jednoho dne, při příležitosti svých narozenin, dostal od svého příbuzného - majitele panství v našem kraji a vlastníka několika sklářských hutí - nádhernou skleněnou vázu s rytinou svého zámku. Onen skleněný skvost ho natolik uchvátil, že se rozhodl svého příbuzného navštívit a nějaký čas na vlastní oči sledovat tajemství výroby skla.
Při jedné z návštěv hutí a sklářských dílen huťmistr nabídl oběma šlechticům jako pohoštění víno. " Rád piji víno," řekl šlechtic huťmistrovi, " říká se, že ve víně je pravda. Já bych si přál číši, na které by byl vyryt obraz pravdy, ale také obraz lži."
Druhého dne přišel s huťmistrem na zámek i starý rytec a předal šlechtici nádhernou číši, ze které hleděla z jedné strany tvář pravdy a ze druhé tvář lži. " Pane," řekl rytec, " jistě se divíš, že lež na tvé číši je zobrazena jako mladá, krásná žena, kdežto pravda je vrásčitá a ošklivá. Pravda totiž často není hezká a vrásky na její tváři jsou vrásky zkušenosti. Naopak dobře zvolená lež se líbí kdekomu. Ale lež je třeba střídat. Proto je stále mladá.."
Šlechtic skláře pochválil a bohatě ho odměnil a po nějakém čase se vrátil na své panství. Jednou, začínal zrovna podzim, se šlechtic dozvěděl, že se na jeho panství rozmáhá pytláctví. I dal si zavolat zástupce sedláků ze svých vesnic a ptal se jich po příčině. Sedláci po pravdě odpověděli, že byla špatná úroda a lidé mají hlad. Proto pytlačí.
Šlechtic se rozzlobil a začal křičet a máchat rukama. " To není možné," křičel, " na mém panství všichni pracují a nemůžou mít hlad!" Znovu zašermoval rukama a při prudkém pohybu srazil skleněnou číši ze stolu. Číše se rozbila a na šlechtice hleděla z jednoho střepu na podlaze krásná tvář lži.
Tu si pán připomněl slova, která pronášel starý rytec skla, když mu číši předával. Druhý den si dal opět zavolat sedláky, uznal jejich pravdu, vydal nařízení a svým poddaným ulehčil a pomohl.
Nechal si vyrobit stejnou číši, která se v jeho rodu pak držela jako velká vzácnost. Navíc dal stěny hlavního sálu zámku vyzdobit nápisy na oslavu pravdy, aby nikdo z jeho potomků nezapomněl, že pravda občas není hezká, ale časem je stále užitečnější.

Diskuze

Vstoupit do diskuze