Před několika lety se zrodila spolupráce mezi tanečním studiem „Magdaléna“ a výtvarným studiem „Baka“. Tedy mezi Ludmilou Rellichovou a ak.mal. Blankou Brožovou a žáky obou soukromých uměleckých škol. Spolupráce na tanečně - výtvarných projektech se stala součástí výuky tanečního studia. Výsledky této spolupráce, vzniklá představení, jsou ojedinělou uměleckou tvorbou v rámci celé republiky. Na festivalech a přehlídkách u nás i v zahraničí jsou oceňovány za svou vysokou uměleckou kvalitu. Všechny děti tanečního studia projdou alespoň jedním projektem, který je zaměřen na propojení výtvarna a pohybu, tedy tance. Děti tento způsob práce obohatí v oboru, který s tancem nesouvisí jen zdánlivě. Tato spolupráce mne přivedla k zamyšlení nad propojením uměleckých oborů v dnešní základní umělecké škole.
Proč je tedy pro tanečníky důležitá výtvarná výchova a naopak? V posledním období, zejména pak v posledních deseti letech, procházely koncepce i praxe výtvarné i taneční výchovy u nás i ve světě dynamickými proměnami. Jako potřebné se proto ukázalo přehodnotit dosavadní pojetí výuky v těchto oborech na základních uměleckých školách a vytvořit pro tyto obory rámec, který by podporoval tvůrčí přístup pedagogů k vytvoření různorodých programů výuky a přesněji definoval vzdělávací obsah tak, aby se stalo propojování uměleckých oborů součástí základního vzdělávání a to na školách základních i základních uměleckých.
Obsah výtvarné výchovy, doposud často zúžený na okruh umělecké výtvarné tvorby, se tak rozšiřuje o tvořivý přístup k vizuální komunikaci, tedy ke všem podnětům, s nimiž se běžně děti setkávají. Je pro ně důležité vědět, jaké subjektivní zkušenosti do tvorby vnáší, na co a proč ve své tvorbě navazují, uvědomit si osobní důvody výběru vizuálně obrazných vyjádření.
Proces tvorby, který umožňuje rozvíjet v žákovi originalitu, tvořivost, smyslovou citlivost, schopnost ocenit osobní prožitek i schopnosti a osobně se zapojit do procesu komunikace, výrazně přispívá k dosažení gramotnosti emoční, kulturní a vizuální. Svět pro nás bude tak bohatý, jak my sami jej budeme schopni bohatě vnímat. To, že žák „umí vnímat“ však není samozřejmý výchozí moment, ale je potřeba tuto schopnost dále tříbit, pěstovat a rozvíjet.
Toto platí i o taneční výchově a následně o taneční tvorbě. Pohyb je jedním ze základních projevů lidského života, jde o komunikační prostředek, tedy jde o základní potřebu člověka. Mezi rozvojem intelektu a rozvojem motoriky existuje souvislost, což znamená, že pohybové činnosti zpětně významně ovlivňují psychické procesy. V současné době je v našem školství upřednostňován intelektuální vývoj jedince. Rozvíjení intelektu se stalo téměř jediným úkolem školy. Přitom společnost jako takovou ohrožuje hypokineze, která v sobě nese nebezpečí zhoršení biologických vlastností lidí, kteří tuto společnost tvoří. Při nedostatku pohybu dochází v organismu k funkčním strukturálním změnám - k úbytku svalové hmoty, ke zkrácení vazivových struktur, ke změnám na skeletu, zhoršení krevního oběhu, zhoršení metabolických pochodů v organismu, zmenšení kapacity plic. Klesá tak celkový výkon. Rovněž při nadměrné zátěži, přetěžování se celkový pohybový systém postupně poškozuje (vrcholový sport). Při úměrné pohybové zátěži, kterou tvořivá taneční výchova preferuje se pohybový systém udržuje v přirozené funkci i struktuře a jeho výkon se postupně zlepšuje podle dávkování zátěže, struktura se restituuje a pohybové projevy se obohacují. Dítě je schopno vyvolávat a spojovat intelektuální a citové podněty s fyzickými, cítí pohyb jako zdroj sebejistoty a sebeuvědomění, rozumí sobě samému jako jedinečné osobnosti. Pro tento svůj přínos taneční a pohybová výchova patří do všeobecného výchovného a vzdělávacího systému.
Předmětem taneční a pohybové výchovy je dokonalá souhra pohybů, které obsahují pohybovou sdělnost. Pohyby jemné motoriky jsou pohyby záměrně cílené, které mají přímou vazbu na intelekt a paměť. Tato je základem rozvoje inteligence těla.
Taneční a pohybová výchova je chápaná jako tvůrčí umělecká činnost, která může přinést do výchovného a vzdělávacího procesu nové hodnoty, pokud jejím obsahem je využívání specifik tance k formování dětské osobnosti.
O potřebnosti rozvíjení slovní zásoby nikdo nepochybuje, přistupujeme ale se stejnou odpovědností k rozvíjení zásoby naší „řeči“ vizuální, hmatové, sluchové či pohybové?
Učitel taneční a výtvarné výchovy by měl vytvořit dostatek příležitostí pro to, aby si děti postupně byly samy schopny co nejvíce uvědomovat a reflektovat své vjemy. Takové vjemy může dítě mít z obrazu, filmu, básně nebo z vlastního pohybového prožitku. Děti by neměly zůstat u fascinace zážitky z neobvyklých „doteků“, ale měly by být schopny tuto různorodost zachytit nejrozmanitějšími vizuálně obraznými vyjádřeními, případně je reflektovat slovně nebo pohybem. Dítě je třeba pojímat jako tvůrčí osobnost s plným právem na své sebevyjádření. Při interpretaci výsledků tvůrčí činnosti a při jejich zapojování do procesu komunikace by hlavní slovo měly mít děti. Schopnost rozlišovat vizuálně obrazná vyjádření vede k rozvíjení smyslové citlivosti.
Toto by se mělo stát hlavním úkolem základních uměleckých škol a jejich školních vzdělávacích programů, právě na školách vznikajících. Slovo umělecká v názvu základní umělecká škola má své opodstatnění. Tato škola, je jedno zda státní či soukromá, potažmo učitel této školy, by měl ze svých žáků vychovat kreativní kulturně vzdělané jedince, kteří pak tyto návyky přenáší i do života. Takoví lidé jsou pak schopni i vysokého intelektuálního rozvoje se smyslem pro zodpovědnost. Takoví lidé jsou pak vzdělaní, vzdělavatelní, tvořiví. A k tomu vede, jak jsem hluboce přesvědčena, právě tvořivá taneční výchova propojená s ostatními uměleckými obory.
Informace o výuce a možném přihlášení dětí do výuky v TS Magdaléna na:
www.tsmagdalena@email.cz
Telefon: 602 963 574, e-mail: tsmagdalena@email.cz
