J. Kurfiřt
11.09.2011 13:14
V povídání o 65 letech rychnovské kopané jsem se zmínil o vzniku oddílu ledního hokeje. Stalo se tak koncem roku 1946, konkrétně 15. listopadu, kdy přišli někteří fotbalisté s návrhem založit oddíl ledního hokeje. Své sehrála skutečnost, že hráči kopané nechtěli v zimním období sportovně zahálet, v neposlední řadě i výborné výsledky reprezentačního družstva ČSR krátce po roce 1945. Myšlenka založit oddíl jednoho z nejrychlejších kolektivních sportů okamžitě nalezla kladnou odezvu ve výboru fotbalistů.
Zakladateli družstva se stali pánové J. Kočárek, L. a V. Kopalovi, L. a J. Stadtherrovi, C. Dostál, V. Hudec a další.
Když hokej, bylo otázkou, kde zřídit ledovou plochu. Bruslit se dalo na koupalištích v okolí, ale ta byla rozhodně nevhodná především rozměrově a navíc byla poměrně vzdálená od obydlené části. Po jednáních obec pronajala hokejistům strategicky výhodné místo v prostoru dnešního náměstí a přilehlého parčíku před dnešní samoobsluhou. Voda pro vytvoření ledové plochy byla v bezprostřední blízkosti. Vítanou se stala čtyřruční stříkačka z doby c. a k., kterou darovali hasiči jako nepotřebnou oddílu. Kropení šlo od ruky, borci si navíc posilovali paže. Pořádné kluziště musí mít mantinely. Ty první vznikly z prken likvidovaných baráků v koncentračním táboře. Plochu se sice podařilo ohradit, ale mantinely příliš nepřevyšovaly 30 cm. Cesta přes ně do hromad vypluhovaného sněhu nebyla vůbec obtížná. Ba naopak. A to i k potěše náhodných diváků.
Prvními soupeři Rychnováků se stali hráči z Frýdštejna, družstvo zajíždělo i do Líšného a řady dalších míst v okolí. Snadno se napíše zajíždělo, ale dopravním prostředkem se v počátcích většinou stávaly saně tažené párem koní. Téměř sportovně oblečení hráči na nich řádně vychladli před neúprosnými mači. Domů se většinou chodilo pěšky. Brzy se ukázalo, že je místo pro příliš stísněné prostory nevhodné. Hráči se spolu s fandy snažili vytvořit ledovou plochu v prostoru u dnešní zahrádkářské klubovny. Šikmý terén však nedával žádné záruky k naplnění cílů hokejistů. Své sehrál i nerovný povrch prostory, podstatná část pracně přiváděné vody nenávratně mizela v myších dírách.
Oddíl mezi tím začal hrát v okresním přeboru, pak i v 1. B třídě, kde bylo 12 oddílů z celého Jablonecka. Hráči zajížděli, tentokrát již nákladním autem nebo autobusem, do Tanvaldu, Desné, Smržovky, Velkých Hamrů, cesta do Jablonce se dala zvládnout i tramvají.
V prvním rychnovském družstvu tehdy nastupovali hráči C. Dostál sen., Vondra, Kočárek, Fajl, Kořínek sen., V. Hudec sen., J. Kuk, J. Novotný, R. Kopal, Z. Hanyk, J. Patka a další i mimorychnovští hráči. Po jejich boku vyrůstali mladí. Zde je třeba jmenovat V. Kalaše, P. Orta, A. Alexe, M. Šikolu, V. Rakouše, J. Novotného a zahrál si i Kovařík a další.
V župním přeboru Libereckého kraje (1979 – 1986) měli rychnovští hráči soupeře v Turnově, v Doksech, zajížděli do Višňové. Svá utkání hrávali i mimo město na zimních stadionech byť s přírodními ledovými plochami. Dobré tréninky jistě byly na libereckém zimním stadionu. Na fotografiích z tohoto období můžeme nejčastěji vidět M. Berndta, J. Dvořáka, F. Žáka, C. a A. Dostálovy, J. Pánka, M. Mayera, M. Vávru, strážce branky P. Kořínka jun., V. Hudce jun., V. Rakouše, V. Kalaše, J. Novotného a další. Dream line rychnovského hokeje, která dokázala dávat soupeři jednu branku za druhou, tvořili V. Kopal, C. Dostál a B. Patka.
I družstvo dorostu v roce 1971 bylo silné. V jeho řadách nastupovali například Urbánek, P. Sovinec, Berndt, Mayer, V. Pánek, V. Maryško, M. Vávra, J. Sovinec a další.
Dle fotografií se v oddíle ledního hokeje od roku 1946 až do posledního desetiletí dvacátého století vystřídalo přes 80 hráčů.
Hokejisté našli podporu nejen v oddíle, ale i v místním podniku, kde jejich zájmy tvrdě prosazovali např. pánové V. Sysel a B. Rellich. I zastupitelé města jim vyšli vstříc a od roku 1957 se na poměrně dlouhou dobu oddíl usídlil spolu s oddílem odbíjené v prostoru náměstí, kde dnes stojí dům čp. 800. Hlavními organizátory výstavby kluziště se stali pánové B. Žampach, S. Kovář a O. Hollmann. V létě se na kluzišti hrál i tenis.
Kluziště uprostřed města lákalo nejen hráče, ale i děti, omladinu a dospělé. Troufám si říci, že po vzniku kluziště byly nejčastějším sportovním náčiním v Rychnově brusle. Lyže přišly na řadu až po roce 1960. Ledová plocha sloužila ke spokojenosti milovníků rychlého pohybu; dívenkám, které zde kroužily první nesmělé kroužky, i klukům s hokejkami. Jen málo škol okresu mělo možnost konat hodiny tělesné výchovy v tak těsné blízkosti školy. Každoroční karnevaly na ledě přilákaly nejen desítky účastníků, ale rozhodně nechybělo mnoho dobře se bavících „čumilů“.
Na kluzišti začala postupem let vznikat vedle solidních mantinelů i další potřebná zařízení. Budku, kde byly prodávány lístky, bezpečně zvládal pan Jiřík, později vyrostla obdobná pro umístění čerpadla a potřebných hadic na stříkání, a hlavně kabiny nejen pro převlékání hráčů a ukládaní potřebného materiálu, ale i pro přezouvání bruslící veřejnosti. Pro jejich pohodlí byly kabiny vyhřívány naftovými kamny. Nejvíce by o výstavbě kabin v letech 1969 – 1970 mohli říci pánové J. Novotný, V. Kopal a O. Hollmann a řada dobrovolných brigádníků. Oběma hrajícím stranám sloužily byť otevřené střídačky či trestné lavice.
Celkovou pohodu na ledové ploše, kde se odehrávala soutěžní utkání i nesmiřitelné souboje mladších proti dříve narozeným hokejistům a později i Memoriál V. Kalaše, rušily občasné vrstvy sněhu, které bylo třeba ručně uklízet i několikrát za den. Málo mrazivé dny hatily úsilí několika jedinců, kteří často do pozdních nočních hodin stříkali na plochu vodu z Mohelky.
Hráči hokeje to neměli finančně jednoduché. Využívali sice peněz z rozpočtu jednoty, ale jejich převážnou část získávali z brigádnické činnosti, výnosu hřiště, řadu věcí si museli hradit ze svého. Vyrostli mezi nimi vskutku všeumělci, kteří dokázali vyrobit brankářskou masku v místním podniku ZEZ. Náročnou brankářskou výstroj však nelze provést na koleně, ta se musela kupovat.
V Rychnově se hrálo soutěžně nejen v rámci okresu, ale po dlouhou dobu i župní přebor Liberecka (1979 až 1986) a potom až do roku 1991 okresní přebor neregistrovaných Jablonecka za účasti dvanácti družstev. Zvláštností byl, jak jsem se již zmínil, Memoriál V. Kalaše, kterým místní uctívali památku svého předčasně zemřelého spoluhráče a zapáleného člena oddílu. Někteří Rychnováci si zahráli i ve vyšších soutěžích, především v době své vojenské prezenční služby. Mimo jiné je třeba jmenovat P. Kořínka a V. Kopala - P. Kořínek si zachytal i v Turnově v krajských soutěžích.
Konečnou pro ledovou plochu na náměstí, ale i pro hřiště na odbíjenou a na čas i hřiště tenisové se stalo rozhodnutí městských zastupitelů o výstavbě jumbo domu s popisným číslem 800. Prostor byl vyklizen, mantinely a kabiny byly poskytnuty obci Pulečný, kterým slouží do dnešní doby.
V Rychnově se již hezkou řádku let nebruslí. Není kde, neboť se dosud nenalezla vhodná plocha pro hřiště. Prostor pod klubovnou zahrádkářů, o kterém se mluvilo, téměř zmizel pod domy nové bytové výstavby. Zájemci o bruslení a lední hokej proto směřují do okolních míst. Většinou vyhledávají prostředí zimních stadionů, kde je však bruslení pro veřejnost časově velmi omezené a navíc řádně drahé. Lze si tedy jen přát, aby město vedle důstojných stánků na kopanou, tenis a odbíjenou našlo místo pro kluziště. Jistě by si to šedesát pět let hokeje v našem městě i jeho obyvatelé zasluhovali.
