Zemřela královna matka. Zpráva o smrti matky současné britské královny v požehnaném věku 101 let obletěla celý svět, ale nás by se vlastně nemusela tak moc týkat. Nejstarší členka panovnického rodu byla doma velmi oblíbena, ale co s tím máme společného?
Je to věc, nad kterou se sluší zamyslet. Proč se vlastně královna matka těšila takové přízni svých poddaných? Její přístup k životu, to jak jej žila naplno i ve velmi vysokém věku, myslím není tím nejdůležitějším důvodem. Před časem se v tisku objevila krátká zmínka o tom, kde pramení tato obliba. V nejtěžší dobách druhé světové války, kdy byl Londýn bombardován a fašistické Německo zde zkoušelo první balistické střely, neexistoval rozdíl mezi bojovou linií a týlem. S tehdejším způsobem zaměřováním dopadaly bomby a střely stejně na civilní cíle, jako na vojenské. V té době manželka krále Jiřího VI. odmítla opustit Londýn a uchýlit se do bezpečí s tím, že hodlá snášet úděl svého lidu. Kdyby neudělala nic víc, jen toto je dost, aby si ji každý mohl považovat. A jen toto je dost, aby anglický národ mohl být hrdý a bojovat o svou zemi, která má takové panovníky.
Na britských ostrovech se dají najít i jiné příklady. Před časem se sedmnáctiletý syn britského premiéra opil a způsobil rozruch kdesi na Picadilly. Tony Blair, známý odpůrce alkoholismu, oznámil zvídavým novinářům, že jeho syn bude potrestán jako každý jiný občan Spojeného království. Když se občas dočtu, že opilý poslanec parlamentu (českého) způsobil dopravní nehodu a pak se odmítl podrobit dechové zkoušce s odkazem na poslaneckou imunitu, smekám před Tonym Blairem (a nechávám na hlavě doma).
Inu jiný kraj, jiný mrav...
Ale Anglie je stejně krásná země.

Diskuze

Vstoupit do diskuze