Jedním z příběhů, s níž se seznamují děti na prvním stupni ZŠ je pověst o Svatoplukovi a jeho třech synech. Většina dospělých ji ale, jako celou řadu dalších vědomostí a dovedností selektivně ukládá hluboko do zapomnění , mimo rámec prakticky použitelných dovedností. Je jedno, jde li o továrního dělníka (rozuměj člověka veskrze prakticky orientovaného), či profesora politologie (rozuměj člověka hluboce znalého záludností správy věcí veřejných). Po podzimním výprasku mnoha tzv. prodemokratických kandidátů a stran jsme před volbou nového dočasného obyvatele Pražského hradu opět ve stejné situaci jako v dávné historii kníže Svatopluk s jeho tři synové. Většina kandidátů jasně deklaruje své vymezení vůči výkonu prezidentského úřadu jak nám jej nabízí favorizovaný Mao´c Zeman se svým týmem. Žádný z nich ovšem nevyvodí logické důsledky z toho, že jeho maličkost v porovnání s „lidovým“ Milošem Zemanem prakticky znamená odevzdání svého bezvýznamného (rozuměj v řádu jednotek procent) podílu volebního zisku právě ve prospěch současné dosluhující hlavy státu. Jsou a jsme opravdu tak nechápaví? Budeme jako oni kandidáti a rozdrobíme své hlasy mezi ty, kteří reálně nemají šanci MZ porazit? Jsme schopni porozumět výsledkům předvolebních průzkumů a volit racionálně?