J. Kurfiřt
07.12.2011 16:38
Ani jsme se nenadáli a za krátký čas oslavíme Vánoce. Ne všechny národy si s tímto svátkem připomínají narození Krista, jak je tomu u nás. Přes všechno úsilí podsunout do jeho podoby Dědu Mráze nebo Santa Clause jsou vánoční dny spojovány s osobností Spasitele, který v doprovodu svých rodičů a širokého lidského společenství pohlíží na svět z prostých jesliček kdesi u města Betléma, jsa obklopen lidmi i ostatními pozemskými tvory, jak nám to líčí biblická dějeprava.
Avšak co národ, to trochu jiné Vánoce, trochu jiné zvyky. Ty jsou příznačné hlavně pro země, kam křesťanství dospělo později než do evropských zemí. Havajci by se prý o Vánocích neobešli ve svých příbytcích bez akvária, ve kterých se prohánějí rybky humu - humu - nuku - nuku. Tento ostenec běloskvrnitý, jak zní jeho zoologický název, prý přináší do havajských domácností stejné štěstí a pohodu jako naše jmelí. Kdo nezkusil, neuvěří. Tak neváhejte!
V Bangladéži přicházejí lidé do kostelů po cestách, které ozdobili do oblouků upravenými banánovými listy, pod nimiž planou barevné svíčky. Jistě efektní a přitažlivé jako naše svítící girlandy na stromcích ve venkovním prostředí.
Součástí štědrovečerních oslav v Iráku je pálení ohňů radosti, které planou proto, aby příslušná rodina zvěděla, kolik radosti ji čeká v následujícím roce. Nejšťastnějšími jsou prý ti, jimž všechno dřevo shoří na prach.
Zvyk, který panuje ve Venezuele, mi připadá jako výhodný pro ty, kterým se nechce chodit. Tam totiž věřící jezdí do kostelů na mše již od 16. prosince až po půlnoční na Štědrý večer na kolečkových bruslích. Zřejmě si jsou vědomi, že sportem likvidují nadbytečné vánoční kilogramy.
Kuriosní zvyk na Vánoce mají v Brazílii. Tam sice oslavují Santa Clause, který po celý rok přebývá v Grónsku, ale ve vánoční dny přilétá vrtulníkem a v šortkách na největší fotbalový stadion světa Maracaná. Zde ho vítají a fandí mu desetitisíce nadšených Brazilců. Tím tak rozhodně nezapřou, že jsou nejfotbalovějším národem světa.
Libanonci zasazují zhruba čtrnáct dnů před Vánocemi do mokré vaty semena fazolí nebo čočky. Vzrostlými rostlinkami zdobí své domácí betlémy.
Pohutukawa je jméno stromků, jimiž krášlí své domovy na Novém Zélandu. Stejné jako třeba u nás. Velkou výhodou je však skutečnost, že stromky právě ve vánočních dnech kvetou. Místním odpadá pracné a často zdlouhavé zdobení jehličnanů, které si musíme odbýt v našich podmínkách.
Zajímavý zvyk mají Mexičané. Se značným časovým předstihem sázejí semínka ředkviček, aby ještě před Vánocemi sklidili velké plody. V průběhu adventních dnů z ředkviček vyřezávají postavičky pro své betlémy. Jejich autoři musí být nesmírně šikovní a výtvarně nadaní. Ve městě Qaxaca se v předvečer Štědrého dne koná velká přehlídka ředkvičkových betlémů za hojné účasti lidí nejen z Mexika.
Na závěr se vrátíme znovu do Evropy a navštivme nábožensky ortodoxní Španělsko. Tam totiž do svých betlémů umisťují mužíčka, který kdesi v pozadí se spuštěnými kalhotami koná svoji potřebu. Má velice libozvučné jméno – caganer. Jak by řekl každý Čech – kakánek. Dle Španělů přináší lidem štěstí a pohodu. Ale pozor! Největšího „kakánka“ najdete v barcelonském obchodním domě Mali. Není to žádný drobeček, neboť měří plných šest metrů.
Jak známo, Vánoce jsou obdobím zvýšené konzumace nejrůznějších potravin. Rakušanům nesmí chybět na vánočním stole nejrůznější druhy svařáků, jimiž bohatě zalévají smažené ryby a nejrůznější druhy salátů. Jejich pochoutkou je kletzenbrot – chléb se zapečenými křížalami. Němci zase preferují na svých stolech husy nebo kachny s příslušnými přílohami, které známe i u nás. Je zajímavé, že rybám moc nedají. To Francouzi zbožňují plody moře všech podob. Protože jsou známými labužníky, nepohrdnou tučnými husími játry. Jejich dorty, kterými se také rádi krmí, mají mít podobu řádného polena. O vínech snad v jejich případě nemusí být řeč. Příliš lidí by si nepochutnalo v Grónsku. Tam je totiž skutečnou pochoutkou domorodců kivak. Jde o syrové maso z alky, které po několik měsíců předem dozrává zabalené v tulení kůži a pečlivě zatížené kamenem, aby se nestalo kořistí některého z tamních predátorů. Asi bychom nestáli ani o mattak, což je kus velrybí kůže s bohatou tukovou vrstvou. Američané prý preferují o štědrovečerní večeři mimo jiné vařenou šunku s bramborovou kaší. Nepohrdnou ani krocanem. Ale největšími jedlíky krocaního masa jsou zřejmě Britové. Občané nedaleké Horní Lužice přivykli stejným jídlům jako Němci. Snad jen více využívají jídel, na něž si suroviny vypěstují sami. A tak nechybí králičí pečínky na mnoho způsobů, bramborový salát a klobásky. Zdraví si utužují i konzumací bílého a červeného kyselého zelí. Na stolech nechybí vánoční štoly s nejroztodivnější náplní a bohatě potřené máslem.
Nechcete si letos zkusit i vy něco jiného, než jak jste zvyklí?