V případě našeho úřadu je odpověď na otázku z titulku jednoduchá. Nijak. Tedy zatím nijak. Myšlenku bezbariérovosti úřadu prosazuje již několik let starosta města Ing. Chlouba vždy při sestavování rozpočtu každoročním požadavkem na vybudování výtahu na městském úřadě. A doposud pokaždé byl tento požadavek odmítnut, mimo jiné i mým hlasem, z důvodu vysokých nákladů na jeho realizaci. O nutnosti respektive vhodnosti dříve či později bezbariérový přístup zbudovat asi není sporu. Nejde totiž jen o imobilní spoluobčany, ale i o maminky s kočárky či starší osoby, mající problémy s hybností. Problém je, kde na to vzít finance respektive jak to udělat co nejefektivněji.
Protože se opět blíží doba, kdy začneme sestavovat rozpočet města na příští rok, je na místě se zamyslet nad tím, zda neexistuje jiná, levnější možnost, než zbudování výtahu. A zdá se, že možná existuje. Spočívala by jednak ve zvolení levnějšího způsobu řešení a dále v rozvržení celé akce do více etap tak, aby se celkové náklady rozmělnily v čase.
Ve dvoře je ideální místo pro zbudováním bočního vchodu s nájezdovou rampou, který by ústil přímo do chodby v přízemí městského úřadu. Tím bychom umožnili každému bezbariérový přístup do přízemí budovy. Je samozřejmé, že dvůr samotný by se musel upravit, protože současný nezpevněný povrch rozhodně není ideální.
S výjimkou pracoviště kulturní referentky se v přízemí úřadu sice kanceláře úředníků nenacházejí, ale nouzově pro potřeby jednání by zde mohla sloužit místnost, ve které se v současné době nachází místo „veřejného přístupu k internetu“. Místnost je vybavena stolem, židlí i počítačem. A potřebného úředníka by si pak imobilní občan mohl přivolat pomocí domácího telefonu, který by se nainstaloval do vestibulu.
Pro plné zpřístupnění prvního patra by se v závěrečné etapě pak dalo uvažovat buď o vybudování vysokozdvižné hydraulické plošiny vprostřed schodiště nebo o vestavění schodišťové sedačky pro imobilní, která by vedla přímo podél schodů z přízemí do prvního patra. Použití těchto zařízení, která jsou svým účelem jednoznačně vymezena, by dávalo šanci získat na ně i nějakou dotaci. Problémem k dořešení by pak zůstával pohyb vozíčkáře po chodbě prvního patra a přístup do samotných kanceláří, které také s možností návštěvy vozíčkáře také nepočítají.
Otázka celkových nákladů na tyto úpravy je samozřejmě na místě. Okem laika odhaduji, že náklady by byly rozhodně nižší, než v případě zřízení venkovního výtahu.