Za válečných časů, před mnoha lety, kdy se vartovalo na vojnu, vždy vrchnost rozhodla, kolik má která vesnice dodat vojáků. Tento nepříjemný úkol pak vždy náležel rychtáři a jeho pomocníkům.
Nejinak tomu bylo i v našich horách. V jedné malé vesnici dostal jednoho dne rychtář příkaz od svijanské vrchnosti, aby přivedl jednoho rekruta. I zapřáhl na druhý den rychtář koně, naložil na vůz drába a dva pomocníky a ještě za kuropění se vydali pro vojáka. Hned na začátku vesnice se jim podařilo chytit chudého mládence. Mladík neměl ani peníze, ani příbuzné, zkrátka nic, co by ho od vojny zachránilo. Spoutali ho, naložili na vůz a vyjeli ke Svijanům.
Bylo léto a brzy začalo pálit slunce. Všichni trpěli vedrem a do Svijan bylo daleko. Rychtář rozhodl, že zastaví v jedné hospodě při silnici a trochu si odpočinou a napijí se. Zajeli s vozem pod kůlnu, napojili koně a rovnou do výčepu.
Rekrut na voze osaměl. Podařilo se mu posadit se a osvobodit se od pout. Opatrně vykoukl směrem k hospodě a když nikoho neviděl, chystal se utéct. A najednou uviděl pod kůlnou sochu svatého Jana. Hostinského syn měl malou truhlářskou dílnu a dřevěná stará socha mu byla svěřena k opravě. Mladíka napadla šibalská myšlenka co udělat, aby na něj rychtář dlouho nezapomněl. V mžiku položil sochu na vůz, narazil svatému na hlavu svoji čepici a přikryl starým pláštěm. A pryč, co nejdál a nejrychleji odtud.
Rychtář a jeho pomocníci se mezitím řádně opili. Vyvrávorali z hospody, zapřáhli a vyjeli ke Svijanům. Mladík, jak se zdálo, tvrdě spal pod pláštěm.
Koho dovezli, to se dozvěděli až ve Svijanech. Byl z toho velký poprask a všichni skončili ve vězení. Rychtář i jeho pomocníci pak měli na dlouhý čas velikou ostudu, že odvedli na vojnu i svatého Jana.

Diskuze

Vstoupit do diskuze