4. července tomu bude právě 300 let, kdy byla na svátek svatého Prokopa vysvěcena nejstarší Rychnovská kulturní památka - morový sloup svatého Prokopa. Nenápadný svědek zašlých časů stojí na křižovatce ulic Na Zálesí a Smetanovy a podle kronik připomíná místo, kde zahynuly poslední oběti moru z rodiny Preislerovy. Následující vyprávění pochází z alba sestaveného v druhé polovině třicátých let dvacátého století. Vzhledem ke školní části, ve které jsou uváděny výtvarné práce žáků rychnovské měšťanky je pravděpodobné, že album sestavil některý z učitelů. Kresbu morového sloupu namaloval tehdy třináctiletý E. Weiss a je možné, že i vyprávění je jeho dílem.

Co nám může sdělit morový sloup
Jako vzpomínka na nemoci a utrpení stavěly se v minulé době kamenné kříže a pomníky. Takovým starým důstojným pomníkem je morový sloup v Rychnově. Ten byl obyvateli vysvěcen na poděkování za konec morové epidemie na svátek svatého Prokopa roku 1702. Je to nejstarší symbol Rychnova.

Jednoho pěkného letního dne jsem se vracel z putování a unavený jsem se posadil vedle morového sloupu. Asi jsem si trochu zdříml, když najednou na mně morový sloup promluvil: "Víš-li proč se nazývám morový sloup?" Protože jsem to nevěděl, vyprávěl mi následující příhodu: "Bylo to v třicetileté válce. Žoldáci drancovali všude okolo. Také utečenci, kteří se chtěli zachránit před hrůzami války, k nám přišli. Prosili o něco k snědku a o nocleh. Přestože sedláci sami byli vyhladovělí, obdarovali je skrovnými milodary. Mezi běženci byl jeden nemocný a příští den zemřel ve strašných mukách. Rychnováci se toho velmi polekali, neboť to byl mor, jímž byl zachvácen. Velmi brzo napadla tato hrozná nemoc mnoho lidí. Začínala křečemi a brzy pokryly celé tělo černohnědé fleky a boule. Smrt vysvobodila nemocného velmi rychle. Hřbitovy byly velmi vzdálené. Tak přicházeli hrobníci se zvonky v rukou, a kde znělo zvonění, schovávali se lidé strachy. Hrobníci s sebou přinášeli nosítka a závěsy. Jimi se přesouvali mrtví na máry, házely se přes ně hadry a rychle mizel smuteční průvod. V celé obci se nikdo nechtěl starat o nemocné. Jako ochranný prostředek se používala máta, routa a rozmarýn. Také se u sebe nosily lahve octa. Tak jednou přišel do Rychnova jeden muž, který se vydával za hrobníka. Ve skutečnosti to byl ale pobuda. Jenom loupil a kradl, na co přišel. V této truchlivé době podnikali rychnovští prosebné poutě a procesí, ale po nich stejně jako před nimi zuřil mor. Když se konečně přiblížil konec té strašné války, vyhasla také strašlivá epidemie. Po ní zůstalo více domů než lidí, kteří to přežili. Jak často byly domy s mrtvými, které už nikdo nechtěl pohřbít, zapáleny. Z vděčnosti bohu a aby potomci vždy vzpomněli na tento strašlivý čas, postavili mne zde ti, kteří přežili, na svátek svatého Prokopa léta Páně 1702."
Nikomu jsem to poté dlouho nevyprávěl a díky Bohu, že nás dodnes před takovou nemocí chrání.

Spolek přátel Rychnova zařadil do plánu letošních oprav také restaurování této památky. Proto sloup na krátký čas opustí své místo, aby v dílně restaurátora dostal svoji původní podobu a zase se vrátil tam, kde tráví již 300 let.
Když tak naříkáme nad těžkými časy, snad stojí za to se zastavit u této připomínky, jak těžké časy bývaly kdysi.

Diskuze

Vstoupit do diskuze