Aktuality

Taneční a pohybové studio Magdaléna o. s.

15.08.2012 20:39

Vyprávíme příběhy, jinou formou

Končí další školní rok, končí práce dvou pedagogů, 170 žáků a studentů. Několika dobrovolníků, bez kterých občanské sdružení nemůže existovat. Jsou to maminky současných žáků a bývalé studentky, pro které se stala Magdaléna součástí života. Moc si toho vážím. Není nic krásnějšího pro pedagoga, než když se z jeho žáků stanou jeho přátelé. Jsem na své žáky velmi pyšná, když vedle pedagoga pracují úspěšně pedagogicky a choreograficky jeho žákyně, je to krásný a uspokojivý pocit. Vedle mne je to Magdaléna Rellichová, absolventka HAMU Praha, oboru nonverbální divadlo, dnes úspěšná výkonná umělkyně, choreografka, režisérka, pedagožka s každoroční nominací na některou z národních přehlídek a Anna Benháková, studentka konzervatoře Duncan Centre Praha, letošní maturantka, která již v osmnácti letech v loňském roce získala nominaci na národní přehlídku Tanec, tanec 2011, kde patřila její choreografie k těm nejlepším a v letošním roce má opět nominaci na Tanec, tanec 2012. V těchto dvou případech se dá již mluvit o charakteristické formě tvorby, která si nese osobité prvky ojedinělého způsobu pedagogické a umělecké práce... Člověk, interpret je zde chápán jako samostatná tvůrčí osobnost a jeho rozvoj, na jehož konci je hluboká osobnostní i umělecká výpověď je prioritou uměleckého procesu. Způsob práce tvořivé taneční výchovy vždy směřuje k rozvíjení dětské osobnosti, její individuality a talentu. Pedagogická práce TS je zaměřena nejen na taneční výchovu, ale i na dramatickou, výtvarnou a hudební výchovu. Takto systematicky připravení žáci obstojí pak v přijímacím řízení na konzervatoř. Pokud samozřejmě projeví dostatek talentu a hlavně pracovitosti. V letošním roce takto uspěla další studentka TS Marie Herderová. V září nastoupí ke studiu tance na taneční konzervatoř Duncan Centre Praha.
Letošní rok byl pro žáky a studenty TS velmi úspěšný. Již na počátku školního roku se děti 5. ročníku spolu se souborem TS účastnili mezinárodního projektu – Věda a umění. Půl roku jsme pracovali na představení, které se stalo součástí projektu nanoPOLIS, který měl premiéru 23. 11. 2011 na Nové scéně Národního divadla v 18:00 pod názvem Noc v nanoPOLIS. Šlo o unikátní výtvarné, hudební a taneční setkání s vědou a experimenty. Svět je příliš komplexní pro staré teorie. Procházíme krizí lidského vědění a vzdělávání, k odpovědím na ně patří maximální snaha o pochopení souvislostí a dlouhodobější důraz na kvalitní vzdělání. Cílem projektu nanoPOLIS bylo komunikovat, inspirovat, vzdělávat, bavit a přitahovat mládež a veřejnost k přírodovědným oborům v kontextu oborů humanitních.Projekt vznikl k mezinárodní studentské soutěži Immersion in Science Worlds through Arts na které se podílí 16 evropských technických univerzit a institutů www.iswaproject.eu. Hudba: Milan Cais a TataBojs - Ležatá osmička a Nanoalbum, Petr Cígler – Enthropic Symphony. Choreografie: Tomáš Rychetský, David Stránský, Ludmila Rellichová a TS Magdaléna. Vědecká animace: David Lukáš, Pavel Pokorný, Petr Slavíček, Petr Holzhauser, Petr Cígler. Scénář, dramaturgie a supervize: Tomáš Žižka, Alexandr Prokop
V průběhu jara pak získali žáci a studenti TS pět nominací na čtyři národní přehlídky – Kutnou Horu 2012, Tanec, tanec...2012, Mladou scénu 2012 v Ústí nad Orlicí a Otevřeno 2012 v Kolíně. Největším úspěchem bylo opětovné doporučení souboru TS na mezinárodní festival v rakouském Abtenau. Účast na tomto mezinárodním festivalu je opravdu prestižní záležitostí. Vedle souborů z Ruska, Rakouska, Slovenska, Nikaragui, Itálie, Německa, Litvy a Anglie jsme měli opět velký úspěch. Rakouská celoplošná televize ORF s námi natočila záznam našeho představení, který šel jako obrazový materiál k pořadu o festivalu. Na konci festivalu jsem jako pedagog dostala nabídku na vedení výuky v baletní škole Harlow ballet school a soubor dostal pozvání k účinkování v Anglii. Hned na počátku příštího školního roku soubor čeká představení v Činoherním klubu v Praze. 7.10.2012 má Taneční studio celovečerní představení pod názvem – Labyrint v rámci dramaturgie tohoto pražského divadla. Následuje národní přehlídka Tanec, tanec v Jablonci, kde budou uvedeny dvě choreografie TS. Axis Mundi – Anna Benháková a Zalykám se smíchem, bolí to, tak se směju – Ludmila Rellichová. Recenzi na druhé představení přikládám jako velké ocenění divadelních kritiků. Myslím, že to je krásná tečka za letošním školním rokem.

Když dívky tančí
Po loňské Cestě k Oněginovi představilo letos Taneční a pohybové studio Magdaléna další projekt o dívčím dospívání, tentokrát však podle díla spojeného s mnohem dramatičtější dobou. Deník Anny Frankové, stejně jako osud této dívky, jejíž život se uzavřel dříve než mohl doopravdy začít, pochopitelně láká i k scénickému zpracování. Nejen svou citovostí a potenciální dramatičností, ale zároveň možností symbolicky vyjádřit prostřednictvím jejího osudu obecněji kontrast mezi soukromým a veřejným, mezi osudem jednotlivce a společnosti, se přímo nabízí i pro taneční verzi.
Představení Magdalény je tedy proudem obrazů, představ a asociací, které máme spojené s dobou nástupu fašismu, v němž zmnožená postava dívky může být několikero podob jediné hrdinky v různých proměnách, tak i obecnějším symbolem tisíců bezejmenných dívek podobného osudu
jako byl ten Annin. Představení tak nabízí šanci sledovat jej v různých rovinách. Můžeme se pokusit vnímat prvořadě příběh židovské dívky v proměnách od dítěte k probouzejícímu se ženství v dosud svobodném světě, přes symbolické „označování“ židů a jejich vyloučení ze společnosti, až po jejich postupné mizení do nenávratna (symboly kamínků jako vzpomínek, které nikdy nezmizí, působivá práce s tělem, která vytváří zvukovou kulisu evokující zvuky pochodujících holínek), s důrazem na dvojí „tíhu“, která Anně leží na bedrech (tíha samotného dospívání, puberty, a zároveň tragického tlaku společenských proměn). Ale jistě můžeme sledovat dílko i čistě vizuálně. Právě vizualita, obrazivost, spojená nejen s pohybovou vynalézavostí jednotlivých dívek, jejich výborně laděnými kostýmy (variace od bílé, přes růžovou, po červenou a černou nabízejí nejrůznější výklady symboliky kostýmů), ale i nepominutelná práce se světelným designem. Pohybové (či taneční) divadlo patří k žánrům označovaným často za alternativní, neboť žánr stojící na pomezí divadla a tance není jednoznačně zařaditelný. Při hodnocení vnímáme důležitou stránku technického zvládnutí a uvědomujeme si, že ovládnout prostor pohybově a působit zároveň esteticky i dramaticky vyžaduje od tanečnic ukázněnost a dril, ale zároveň jistou lehkost a hravost. Z druhé strany na nás působí více než u činohry schopnost vytvořit atmosféru, v níž jsou důležité jak „technické“ složky (vedle světelného designu také vhodně vybraná hudba), tak i organicky začleněný projev tanečnic. To vše se v novém projektu Magdalény pod složitým názvem Zalykám se smíchem, bolí to, tak se směju, povedlo.
Jana Soprová

Zalykám se smíchem…
Jedenáct tanečnic vytváří v plasticky nasvíceném hlubokém prostoru velkého jeviště taneční obrazy, které mají jak estetickou, tak výrazovou hodnotu. S libostí se dívám nejen na spanilé dívky, ale i obecně na krásu lidského těla, které má tvar a vnitřní energii. Tanec každé z dívek je dobře synchronizován s hudbou i s partnery a díky hudbě má inscenace také pevný temporytmus celku. Jako vždy u dobrých tanečníků oceňuji především ovládání těla počínající jeho držením a končící každým pohybem, jakož i proměňující se, ale vždy přítomnou energii, která z toho všeho vyzařuje - tedy věci, které divadelníci často považují za něco, co není třeba řešit: přijdeme, zahrajeme a je to. Schopnost sdělovat konkrétní významy, natož klenuté do příběhu, je u divadla a hudby či tance značně odlišná. Pochybuji, že kdyby někdo poprvé slyšel Smetanovu Vltavu, poznal by, že jde o řeku, natož o kterou; rozpoznával by snad v hudbě významy čehosi rodícího se, začínajícího, mohutnějícího a rostoucího do velebnosti. Pokud si někdo nepřečte v programu Rychnovských, že „představení je inspirované knihou Deník Anny Frankové“, pochybuji, že by to sám od sebe poznal. Rozeznal by touhy a zklamání, sny a bolesti, lásku a agresi, radost a smutek, přátelství a samotu, hledání a ztrácení... Je-li divadlo založeno na vytváření situací, v nichž se jednáním řeší vztahy mezi postavami, je možné rychnovskou inscenaci považovat za elementární taneční divadlo, které evokuje city a pocity, jež jsou elementárním stavebním materiálem možných situací. Situace a jejich kauzální souvislosti, které by vytvářely příběh však v inscenaci nejsem schopen najít; a to přesto, že věřím, že byly zdrojem improvizací, z nichž inscenace vznikala a že tvůrci o nějakou významovou stavbu usilovali a vědí i ní. Což neznamená, že jsem zklamán. Inscenace mě naplňuje zážitky jiného druhu a já za ně děkuji.
Luděk Richter

Město Rychnov u Jablonce nad Nisou

Husova 490
46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou

IČO 00262552
Bankovní spojení 963232349/0800

Telefon: +420 488 880 921
Datová schránka: fjxbbm5

Město Rychnov u Jablonce nad Nisou - idatabaze.czMěstské, obecní úřady - idatabaze.cz

Úřední hodiny

Po8:00 – 11:0012:00 – 17:00
Út8:00 – 11:0012:00 – 14:00
St8:00 – 11:0012:00 – 17:00
Čt8:00 – 11:0012:00 – 14:00

Stavební úřad

Po8:00 – 11:0012:00 – 17:00
St8:00 – 11:0012:00 – 17:00
© MěÚ Rychnov u Jabl.n.N.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.