Stalo se v polovině třicátých let minulého století, že v našich horách, cestou do Bedřichova, zabloudili dva pražští turisté. Klopýtali přes kořeny, tma jako v ranci, když tu se před nimi objevil, jako v pohádce, malý staříček s vlasy bílými jako sníh a na ramenou nesl ohromný pařez. Turisté se mu svěřili, že zabloudili a stařík jim nabídl pomoc. Odvedl je do své chalupy a nechal je do rána přespat.

Ráno turisty probudily hlučné rány. Vyhlédli z okna a na dvorku uviděli onoho dědu, jak se rozhání velikou, snad patnáctikilovou palicí a pomocí klínů rozštípává ten veliký pařez. Oba turisté nevěřili vlastním očím.

Za chvíli začal stařík štípat sekerou špalíky z pařezu na menší kousky a na dvoře nastalo boží dopuštění. Po první ráně odlétl veliký odštěpek otevřeným oknem do kuchyně, vletěl mezi kuchyňské náčiní a přerazil tam měchačku. Stařík se rozčílil, běžel do kuchyně a vynadal své ženě, že spotřebuje bůhví kolik kvedlaček. Pak se posadil a přemýšlel. Turisté vyšli ven a dali se s dědou do řeči.

Když se ho zeptali, zda má nějaké děti a zda mu v hospodářství pomáhají, stařík odpověděl: "Ale, prosím vás, mládenci, mám tři syny, ale jak by mi mohli pomáhat - takoví dědci - dyť temu nejmladšímu je už přes pětavosumdesát!" A hluboce přemýšlel dál.

Najednou vyskočil jako na péru a s šibalským úsměvem povídá: "Někde jsem četl, že prej takovej špalek, co nejde rozštípnout, je třeba polejť horkou vodou." Přinesl z chalupy v holých rukou veliký železný hrnec s vařící vodou a špalek polil. Sekl do něj - a nic. Chvíli chodil kolem špalku a po očku na něj zahlížel. Najednou ze sebe vyrazil jakýsi bojovný výkřik a sekl. Špalek se rozletěl na dva kusy, z nichž jeden odlétl až k blízkému lesíku. "Jojo", řekl děda, "za mejch mladejch let by tak mizerný dřevo snad ani nemohlo vyrůsť." Dal každému z turistů na cestu ohromný krajíc chleba s tvarohem a doprovodil je na cestu.

Turisté se dlouho nemohli ze setkání s tímto starým horalem vzpamatovat. V Praze pak napsali svůj zážitek do turistického časopisu a několik výtisků se dostalo i do Jizerských hor. Podle názvu onoho článku pak onomu bodrému staříkovi každý z jeho sousedů a známých dlouho neřekl jinak než "kouzelný dědeček".

Diskuze

Vstoupit do diskuze