Dubnové pranostiky

Duben má v hierarchii jednotlivých měsíců roku velice zvláštní postavení. Lidé vnímali především časté změny počasí, které jej provázejí. Není proto divu, že ho personifikovali do podoby rozmarného chlapíka, který: „...hned nechává sněžiti, hned zas sluníčko svítit.“
Dubnové dny ovlivňují výrazným způsobem úrodu roku. A tak se třeba dozvídáme: „V březnu prach a v dubnu bláto rolníkovi vždy nad zlato.“ Varování zaznívá z následující pranostiky: „Duben suchý, rolník hluchý.“ Všechny utěšovala skutečnost, že: „Duben chladný a deštivý, úroda nás navštíví.“ Z občasného sněhu, který napadl, si v minulosti lidé těžkou hlavu nedělali, ba naopak. Věděli totiž, že platí: „Sníh dubnový – hnůj do polí.“
Zvláštní význam byl připisován svátku sv. Jiří. Jeho svátek prý definitivně končil s chladným a nestálým počasím. Pranostika o tomto dnu říká: „O svatém Jiří vylézají z děr hadi a štíři.“ Ale ti opatrnější tvrdili: „Kolik dní před Jiřím je bouřka, tolik dní po něm bude zima.“ Z chování žab usuzovali naši předkové, že: „Kolik dní před Jiřím žába kuňká, tolik dní po něm bude mlčet.“ Obdobně vznikla pranostika o chování jezevců. Asi jich v minulosti bylo výrazně víc, než je tomu dnes. Ale pozor. Ani sv. Jiří nemusí znamenat konec zimy. Vždyť jinak by přece nemohlo vzniknout: „Jiří a Marek mrazem nás zalek.“ Zdá se mi, že letošní duben zřejmě naplnění této pranostiky přinese. Pochopitelně, že v dubnu se na polích zelená obilí. Na tuto skutečnost reagují pranostiky rozporuplně. Jedna totiž tvrdí: „O svatém Jiří má se vrána v žitě skrýti.“ Jiná jí však oponuje: „Co do svatého Jiří vyroste, má se palicí do země vbíti.“ Dnes si člověk jistě položí otázku: Proč? Nu proto, že zmrzlí na počátku května vše zničí. V dubnu má u sebe každý člověk nosit alespoň malý finanční obnos. To proto, že pokud uslyší pověstné kukaččino volání, má potřást kapsou a peníze se ho budou držet po celý zbytek roku. Zřejmě máme smůlu. Já jsem již u nás neslyšel kukačku volat, nevím jak dlouho. Kukačka každému svým voláním předpoví, kolik let života ho ještě čeká. Pochopitelně, že se jí ale musí slušně zeptat. Rozhodně nejpozoruhodnějším zvykem posledního dne dubna je pálení čarodějnic. V současnosti je poslední dubnová noc ve znamení buřtování a případného pití něčeho ostřejšího a posezení či křepčení kolem táboráku s přáteli většinou za dunění a záře pestrobarevných raket. V minulosti poslední den dubna brali zcela vážně jako boj s čarodějnicemi, které mohly škodit. V tento den se dělávaly křížky z posvěcených větviček jívy a ty byly zapichovány do rohů polí. Světnice bývaly již časně zrána vykropeny svěcenou vodou. Jí se čarodějnice po zbytek roku bály jako čert kříže. Rozhodně do takto vysvěceného domu nevstoupily. Hospodář poznačil dveře domu třemi křížky, pochopitelně že svoji odpuzující schopnost měly jen křížky provedené posvěcenou křídou. Krásným zvykem bylo stavění májí u domů vyvolených dívek. Tvrdé boje byly mezi chasou z různých vsí vedeny o máje největší a nejkrásněji vyzdobené, které stávaly na návsi. Žádná dívka nebo žena nepohrdla olistěnou větvičkou břízy. Zajímavým zvykem bývalo sypání písku před dveřmi domů nebo před chlévy. Čarodějnice totiž musely všechna zrnka písku vysbírat a spočítat, pokud se chtěly dostat dovnitř. Ale vzhledem k tomu, že žádné čarodějnice neměly vlastnosti Popelky a za pomocníky mravence a s matematikou byly na štíru, brzy je tato činnost otrávila a raději vyrazily jinam za lepšími podmínkami. Čarodějnice se velmi bojí, jak se věřilo, zkřížených košťat, která, jak je obecně známo, jsou jejich dopravním prostředkem mezi nebem a zemí. Proto byla zkřížená košťata připomínající kříž umisťována nejen před vchody do domů, ale i na okrajích polí. Co na čarodějnice jednoznačně platí, je střelba nejlépe z kanónů. Když ty nejsou náhodou k dispozici, stačí si upravit dvě prkna a řádně jimi o sebe bouchat. Dnešním nejspolehlivějším prostředkem pro jejich zahnání je vrtání či sekání do panelů. To je zcela jednoznačně vyžene nebo alespoň přivede do blázince. Děti a omladina běhávaly se zapálenými košťaty se suchých březových větví. Ty se shromažďovaly po celý rok a před posledním dubnem nebylo často v domě k nalezení ani jedno. Řádně prosmolená hořící košťata je třeba vyhazovat co nejvýše, aby se čarodějnice a jiné nadpřirozené síly lekly a utekly někam jinam. Svoji moc a sílu nad lidmi čarodějnice ztratí v okamžiku, kdy malí i velcí přeskočí dohořívající oheň. A proč právě toto křepčení a hořící ohně? Na to je přece jednoduchá odpověď. Kdysi dávno v nejmenovaném místě žila baba Jaga, která neustále a všem škodila. Lidé ji proto chytili a upálili. Každoroční ohně pak tuto radostnou skutečnost připomínají. Ale pozor! Čarodějnice a s ní i zlo se mohou kdykoliv vrátit v kouři plápolajících i dohořívajících ohňů. Proto je třeba dávat pozor, aby kouř z ohňů nevnikl do chlévů nebo obydlí. Jistě se v něm nějaká striga ukrývá a neštěstí by mohlo být hotové. Tak řádně zavírejte a zamykejte!
Po krásných pohádkách, které se váží k poslednímu dni dubna, znovu alespoň několik pranostik. V dubnu přece jenom častěji prší. O tom, jaký déšť bude vypovídá známé: „Ranní déšť, ženský pláč.“ Často se objevuje i obecná pravda: „Rozprší - li se kolem jedenácté, bude pršet celý den“. Jinou podobu má stejně významné: „Jedenáctá rozhoduje.“ O počasí a jeho předvídání v průběhu roku zas až někdy jindy. Přesto si neodpustím na závěr uvést poznatek lidí z podhůří, který tvrdí: „Dokuď bude nad Krkonošema míť roztažený křídla bílej vorel (rozuměj bude tam ležet sníh), do tý doby bude široko daleko zima.“ A dodatek zněl: „Dyť šichni věděj, že u nás je půl roku zejma a jen půl roku zima.“ Hezké, ne? Tak na shledanou v lepších, tedy snad alespoň teplejších dnech měsíce května.

Diskuze