Žila před mnoha lety v našich horách vdova po venkovském doktorovi jménem Aloisie Hemlichová. Manželství Hemlichových bylo bezdětné. Doktor Hemlich měl po celých horách pověst skvělého lékaře i člověka. Taková pověst byla zčásti i zásluhou Aloisie Hemlichové, která manželovi až do jeho smrti pomáhala a mnohému se od něj z doktorského řemesla naučila. A byla to ona, která po dlouhá léta doktorovi - svému muži - sbírala, sušila či nakládala léčivé byliny a připravovala z nich masti či lektvary.
Uplynula čtyři léta od doktorovy smrti a vdovu Hemlichovou začalo náročné doktorské povolání a bylinkaření pomalu, ale jistě zmáhat.
I začala se shánět po celých horách po vhodném pomocníkovi či pomocnici. Po několika měsících usilovného hledání ji nalezla v Bertě Riegrové, ženě asi padesátileté, vdově po panském hajném. Vdova Riegrová se po léta zabývala bylinkařením a to rozhodlo o jejím přijetí do "doktorského" domu. Oběma vdovám se vedlo spolu dobře, živnost vzkvétala, vdova Riegrová se rychle učila a obě ženy si rozuměly.
Vše bylo zkrátka jako idyla až do doby, kdy Berta Riegrová odjela na návštěvu rodiny svého syna do Liberce. Syn se matky vyptával, jak se jí s Aloisií Hemlichovou žije a poznamenal, že doktor Hemlich měl výbornou pověst a mnoho pacientů a že se říká, že za ta desetiletí rozsáhlé lékařské praxe po sobě zanechal obrovské jmění.
A tehdy se v Bertě Riegrové probudila zničehonic závist, která vyústila v přípravu zločinu.
Jednou, když Aloisie Hemlichová odešla na celý den za pacienty, dala se vdova Riegrová do prohledávání celého domu. Bylo už k poledni, kdy v utajeném výklenku objevila velkou železnou truhlici, ve které to cinkalo zlatem a starou knihu v kožených deskách. Den po dni si začala v oné knize číst a zjistila, že je to kniha magická a že její živitelka, Aloisie Hemlichová, je kouzelnice.
Uplynulo několik týdnů a Berta Riegrová se odhodlala k hrůznému činu. Našla si v kouzelné knize recepis na lektvar, který zaručuje zmizení osoby, která to vypije, navěky. Nabrala vodu ze studánky za domem, kam chodili pít zajíci i jiná lesní zvěř a připravila z bylin odvar. Zapomněla však na jednu věc a to na první větu čarodějné knihy. Doslova tam stálo: "Magie je láska. V momentě, kdy necháte vstoupit do vašich kouzel vztek, nenávist nebo závist, dostanete se do nebezpečné oblasti, která vás může zničit. Proto by pohnutkou k čarování měla být vždy láska." Berta Riegrová slila odvar do hrnku a s nenávistí a závistí k němu mocně přivoněla, zda má tu správnou sílu. V té chvíli se s ní zatočil svět, upustila hrnek a v mžiku se změnila v zajíce. Vyběhla otevřenými dveřmi do lesa a navždy se po ní slehla zem.
Aloisie Hemlichová, když se večer vrátila domů, poznala z té spouště ve světnici, co se asi přihodilo. Nezanevřela však na nikoho, našla si novou pomocnici a až do své smrti ochotně sloužila lidem.

Diskuze

Vstoupit do diskuze