Je tomu již mnoho let, kdy na kraji Jablonce stála hospoda šenkýře Pikrleho. Byl to lakomec lakotná, práce mu nikdy moc nevoněla, ale jakmile mohl lehko přijít k penězům, roztrhal by se na kusy.
Jednou, bylo to před velikonočními svátky, vyslechl Pikrle v hospodě rozhovor několika sklářů o tom, že prý se na velikonoce otevírá země a objevují se poklady. Nikdo ale nevěděl, jak se takový poklad najde. Pikrlemu ta myšlenka začala vrtat v hlavě.
Jakmile zavřel hospodu, vylezl na půdu a začal pročítat staré knihy. Ve čtyři hodiny ráno se mu nad jednou knihou roztáhla náhle tvář do širokého úsměvu. Pikrle našel návod a zaříkadlo, jak se dostat k pokladu.
Začaly velikonoce. Hospodský Pikrle hned časně ráno vyrazil vzhůru na Černou Studnici. Na zádech se mu na provazu houpal malý soudek s medem a u pasu měl přivázaný pytlík s podbělovými květy.
Na hledání pokladu byl šenkýř vybaven dobře, avšak v lakotné zaslepenosti zapomněl v oné staré knize dočíst stránku. Na konci strany totiž stálo, že pokud pro poklad jde člověk z lakoty, stihne ho trest horského mužíčka - strážce pokladu.
A tak se skutečně i stalo. Jakmile horský mužík poznal, že černostudničním kopcem supí vzhůru lakomec Pikrle, zachechtal se, cosi zamumlal nad zvláštním velkým kamenem a na něj položil stříbrný tolar. Tak aby ho nikdo nepřehlédl. "Tady, tady, tady dozajista je ten poklad," mnul si spokojeně Pikrle, když našel na kameni tolar. Jak vyčetl v oné staré knize, pokapal kámen medem, do medu položil do kruhu podbělové květy, uklonil se a vyřkl zaříkadlo.
A co se nestalo. Zpod kamene začaly vyletovat vosy, některé se začaly krmit medem na kameni, některé vletěly přímo na Pikrleho, celého, zapatlaného od medu. Hospodský, celý bledý strachem, se začal po vosách ohánět a když utržil několik pořádných štípanců, dal se na útěk cestou necestou přímo dolů ke své hospodě.
Po přestálé hrůze pak Pikrle vyprávěl celý ten podivný příběh svým přátelům a od té doby se již nikdo o velikonocích do hor s medem a podbělem, ze strachu před horským mužíkem, pro poklad nevydal.
Tímto zážitkem Pikrle zmoudřel. Přestal se užírat lakotou a vydělával a užíval peníze vždy s rozmyslem. Stal se velmi oblíbeným a váženým člověkem. Od té doby lidé říkali, že v oné moudrosti našel Pikrle největší poklad svého života.

Diskuze

Vstoupit do diskuze