Mistr kominický Vendelín Pruška byl mezi lidmi všeobecně oblíben. Nejen že poctivě odváděl svoji práci, ale vždycky koncem roku přinášel svým zákazníkům legrační kalendáříky a drobet štěstíčka ve svých sazích a taky selátko, na které si každý mohl opatrně sáhnout. Jednou - takhle těsně před vánocemi - povídá si Vendelín: "To je toho, že si lidi sáhnou pro štěstí na komeníka a na sele! Jo, kdybych tak mohl každýmu to prasátko dát, to by mě lidi teprve velebili a bylo by jim hej! Já bych si měl přeci jen něco vymyslet, kór teď, když nám začalo to nový století..."
A vymyslel. Vyčíhl si, kdy v kostele nebyly žádné zbytečné návštěvy, vklouzl tam a poklekl. "Ty," povídá s očima pozvednutýma ke klenbě chrámové, "ty, který všecko znáš a můžeš ... co bys řek takovýmu nápadu ... já od tebe pro sebe vůbec nic nechci - ale co kdybys mi dal pod stromeček takhle pár selátek ... ajá bych je pak dal těm hodným a potřebným ...?" Chvíli bylo ticho a najednou se ozvalo: "To nejni tak špatnej nápad. Já už neudělal zázrak, ani nepamatuju - a ty, takovej čistej špinavej člověk, přijdeš s myšlenkou obšťastnit chudší a potřebnější ... hm, jdi domů, já už se na to nějak podívám ... a - kolikje vlastně v té tvé kominické farnosti potřebných?" "Moc," povídá kominík. "Takovejch padesát. I víc." "Mhm," ozvalo se - a tím rozprava skončila.
Nadešel Štědrý večer - a hle! - stal se zázrak. Na kominíkově dvorku začalo najednou kvičet asi tři sta růžových selátek. "Zázrak - ženo! Zázrak!" zvolal Vendelín.
"Blázne bláznivá," prohlásila Prušková, "a to chceš všechno rozdat, jo? Cpát to lidem do chřtánu, jo? Copak Ti udělal kdo dobrýho? Ani radním tě nezvolili. A holka nemá vejbavu ... a vůbec!"
Jak patrno, sám ďábel zřejmě vstoupil do ženy kominíkovy. Tu hrubě, tu slovem laskavým či úlisným rozleptával dobré předsevzetí kominíkovo - až je rozleptal úplně. "Máš asi pravdu, ženo ... ale co řeknu tomu nahoře?" "Však ty už něco vymyslíš," pravila Prušková a víc si už Vendelína nevšímala.
Za pár dní přišel Vendelín do kostela a povídá: "Nápad - jo? Mám asi tři sta prasniček ..." "Dvě stě sedmdesát šest," opravil ho Hlas. "Dobře - ale koukej - když já si dejme tomu ty prasničky nechám a ty je požehnáš, tak budeme mít za rok spolu skoro tři tisíce nových prasátek!" "Čtyři tisíce jedno sto čtyřicet," řekl Hlas a kominík radostně vykřikl: "Vidíš - kolik lidí bude za rok šťastnějších?! Patnáctkrát víc než letos! To je nápad - co?"
Tak se sešel rok s rokem - a Vendelín Pruška přinesl vyúčtování. "Tak podívej," pravil, ale nedíval se přitom vzhůru, nýbrž do lejster, "tys mě s tím svým dárkem přived do pěkný šlamastyky. Já už měl na pět tisíc prasat, jo - jenže sedláci nevědí, co chtít za brambory, šrot a mlíko, tak jsem musel nějaký prasata prodat a koupit kus pole, a když jsem měl pole, tak jsem musel zas nějaký prasata prodat a koupit dva páry koní. Ono to stejně na těch dvacet hektarů jen taktak stačí. A musel jsem přijmout kočího a čeleď - jo a taky kominíka, protože teď nemám čas vymetat! Já ti chci jen říct, že to rozdávání zas budeme muset odložit, protože bych na tom prodělal kalhoty .Tak to necháme snad až napřesrok. Hlavně mi požehnej ... a ono se to srovná."
Napřesrok stál na kominíkově místě prokurista Hrabánek. Uklonil se a pravil: "Mám vyřídit mnoho pozdravů od pana velkostatkáře, který se bohužel tentokrát nemůže dostavit osobně, protože je s panem děkanem na honu. Pan velkostatkář vzkazuje, že ho ta fabrika stála pěknejch pár tisíc zlatejch, a že nebýt banky, tak by mu nikdo nepomoh. Ani ty. A tak by pan velkostatkář moc prosil, abys mu zas požehnal a aby mohl dávat na klobásy, jelítka a konzervy ochrannou známku kominíka se selátkem a aby tam byl nápis Požehnáno. Jenže my nevíme, jak se to řekne latinsky."
"Dejte tam třeba: Ad maiorem Dei gloriam ..." řekl Hlas, pan prokurista Hrabánek si to pečlivě poznamenal, uklonil se, sklapl knihy a odešel.
Příštího roku dostalo dvě stě sedmdesát šest žáků památeční penál s malým kominíčkem, držel v jedné ruce žebřík, v druhé selátko, přičemž se nad ním vznášeli dva andělé a v ruce stuhu s nápisem "Kupujte pouze výrobky firmy Vendelín Pruška s kominíčkem! Ad maiorem Dei gloriam!"
"Potřebuješ vyhazovat," povídala Prušková, ale zemský poslanec Vendelín Pruška se jen usmál: "Má milá, ono se mi to jednak vrátí, jednak nejsem ode dneška nikomu nic dlužen, protože ... já ti měl pořád takovej divnej pocit, že ... ale nic! Já mu jen musím říct, že jsme vyrovnaný!" A pak začal rozsvěcovat svíčičky na šestimetrové vánoční jedli.

Diskuze

• 08. 12. 2007 15.44
  testovací příspěvek  …
  
• 21. 11. 2007 18.37
  je to super pretože aj ja sa volám prušková :D  …
  

Vstoupit do diskuze