Novoroční předsevzetí

Cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími.

Na začátku nového roku se často novináři ptají politiků, co si předsevzali. Je pak hezké poslouchat například, jak si dotyčný slíbil, že se zbaví jedné ze tří brad, kterými disponuje.
Ale předsevzetí si dává hodně lidí. Ať už v rozjásanosti silvestrovské noci nebo v depresi novoročního dopoledne má mnohý z nás snahu hlouběji pohlédnout na svůj život a udělat něco pro jeho zásadní změnu.
Nevím ani kdo napsal ten shora uvedený citát. Vystihuje však podstatu problému dobrých úmyslů. Člověk se sklenkou šampaňského bývá po silvestrovské půlnoci naměkko. A tu přichází chvíle ďáblíka dobrých předsevzetí. Na televizní obrazovce vážné hlasy cukrují, co má být v novém roce jinak, a člověk se v duchu zavazuje k nepředstavitelným úkolům. Začnu zase sportovat, nebudu se rozčilovat v práci, budu hodný na svou rodinu, nebudu pít nebo aspoň snížím konzumaci na polovinu, zhubnu, přestanu kouřit... Takovými nápady bychom mohli popsat celou úvodní stranu. A ďáblík se chechtá, protože ví...
Pomiňme v tuto chvíli skutečnost, že úkoly je třeba si stanovovat konkrétní, aby se dalo vůbec poznat, že jsem je splnil. Teď jde o sám princip předsevzetí. Kdopak asi fandí člověku, který neustále jen žvaní o tom co udělá? Sympatický je ten, kdo nemluví a prostě se pustí do díla. Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne. Co je nad to, je od zlého. K čemu je nám hora dobrých nápadů, ať už si je šeptáme v duchu doma u sklenky nebo přednášíme před zástupci celostátních deníků. Zůstanou stejně nenaplněné a stane se z nich dobrá dlažba na oné široké cestě záhuby. Mám-li dobrý nápad nebo důležitý úkol, pak je třeba se do něj pustit ať už je 1. ledna nebo 25. dubna. Nový rok se v tomhle směru od jiných dnů nijak neliší. Ten přelom je vlastně jenom lidský výmysl. Jak říkal Jan Werich čas si člověk vymyslel, aby věděl od kdy do kdy a kolik za to.

Přeji Vám hezký nový rok bez prázdných předsevzetí, zato ale s o to větší chutí do díla, které máte vykonat.

Diskuze