"Poslechnou, Němejc," povídal třípolský doktor Carápek, "nezdá se jim, že se tu poslední dobou moc krade?" "Krade," pokýval hlavou pan Němejc a zapisoval do knihy došlou poštu. "Dřív to nebejvalo," řekl doktor Carápek. "Ale bejvalo," prohlásil pan Němejc, nezvedaje hlavu. "Jo, bejvalo, bejvalo, samozřejmě, že bejvalo, ale ne tolik. Jen si všimnou: beran vechtra Čapína, vidle u Žemlů, padesát vajec u starý Kantorový ..."
"Kdoví, jestli deset. Kantorový na přesnosti nikdy moc nezáleželo," povídal pan Němejc a se zalíbením se zahleděl na své úhledné písmo.
" I krádež deseti vajec je krádež, Němejc! Jsou to samý prkotiny, pro četníky je to málo, ale co s tím budeme dělat ? Nebo tady: zánovní deštník. .. a tady ubrus, piksla s kolomazí! A všechno je to, Němejc, z poslední doby .Máme tady škodnou!" ~
"To je z toho," pravil Němejc, zavíraje knihu došlé pošty , " že se Iidi ničeho nebojej Ani vás."
Doktor Carápek se trochu zavrtěl: " Já taky nechci, aby se mě někdo bál. Ať se nebojí, ale ať taky nekrade! To jsem pak zlej."
Pan Němejc se podíval na svého představeného, chvilku se zamyslel a pak se zeptal.: "Nezačalo to všechno náhodou pátýho června ?"
"Pátýho? - Moment! - Pátýho! Správně!"
"Pak dejte předvolat Dušičku," navrhl pan Němejc, vzal buřinku a šel pro Dušičku.
Za půl hodiny seděl Dušička na úřadě a žmoulal čepici. Tvářil se náramně nevinně, jenom v levém oku mu to nervózně škubalo. "Ujmou se ho, Němec," pravil doktor Carápek, "stejně to byl jejich nápad." A pak se obrátil na předvolaného a řekl přísně: " Tady pan Němejc vám položí několik otázek. Jste Dušička Miguel?"
"To prosím jsem. Miguel po dědečkovi. Von se tenkrát zanes tu španělskou chřipku."
"Poslechněte, Dušička," začal vážně pan Němejc, "tady jste na úřadě, tady se nemůžete semhle tamhle vykrucovat, tady musíte mluvit jen a jen čistou pravdu. Neboť v bibli je psáno, jako že nebudeš lháti ani svému pastýřovi - to je farář, že jo - a samozřejmě ani hlavě obce a to je doktor Carápek a v jeho zastoupení já."
"To je vopravdu v bibli?" ptal se pochybovačně Dušička Miguel.
" Ovšem," odtušil pan Němejc, "kniha Mojžíšova ... hm ... hlava sedmá, verš dvanáctý." "Aha," připustil Dušička a žmoulal dál čepici.
" S kým jste se spojil, Dušička ?" "Jak to, prosím?" " Vy jste člověk bohabojný. Po dědečkovi. To já vím. Chodil jste dokonce pravidelně ke zpovědi...a - tu zpovědnici jste neukrad vy, to já vím! Ale kdo to byl?" Prst pana Němejce zamířil hrozivě na předvolaného.
"To prosím Děráček. Tu zpovědnici prosím, Děráček. To já ne." "Tak Děráček. Dobrá."
"On totiž potřeboval toho berana." "Já vím. On potřeboval toho berana, vy jste mu ho slíbil, ale bál jste se, že se budete muset jít vyzpovídat, tak Děráček prostě ukradl zpovědnici. Bezbožník!" "On je prosím bez vyznání," řekl omluvně Dušička.
"A potom - když nebyla zpovědnice - dal jste se na loupení! Přestal jste se bát božího trestu! Kolik bylo těch vajec u Kantorový?"
" Vosum, pěkně prosím, vosum. A tři z toho zkažený ."
"Aha. Tak pozor, Dušička. Zejtra vás pošlem s lejstrem k četníkům. Doufám, že vás tam zavřou." "A neřeknete nic panu faráři?" " To se uvidí. Děráček ať tam zejtra vrátí tu zpovědnici." "Ano prosím," ukláněl se Dušička, "ano prosím. Snad z toho ještě neudělal králíkárnu."
Doktor Carápek vyprovodil provinilce přísným zrakem ke dveřím a pak se obrátil s uznalým pohledem na pana Němejce:" Voni mohli bejt, Němejc, za Rakouska klidně četníkem."
"Těžko."
"Proč?"
"Když já byl zrovna tenkrát zavřeném," povzdychl si pan Němejc, vzal buřinku a vyrazil po obci s obsílkami.

Diskuze

Vstoupit do diskuze