Papája, physalis, puškvorec obecný

PAPÁJA - pro látkovou výměnu
Oblíbené tropické ovoce nejrozšířenější ve Střední Americe. Vyzrálé plody s výrazně sladkou, oranžovou dužninou chutí snad mohou připomínat meruňky. Konzumuje se podobně jako meloun, nejčastěji syrová jako lehká snídaně. Z nevyzrálé se připravuje džem. Skvěle chutná v salátech s masem a sýrem.
Papája je vzácná především vysokým obsahem vitamínů, betakarotenu, vápníku a dalších látek. Enzym, který papája obsahuje, navíc tiší menstruační bolesti. Papája je také tajným tipem, který platí na kocovinu po prohýřené noci. Stejně jako ananas obsahuje enzym bromelin, který štěpí bílkoviny a podporuje trávení. Dužina skrývá kyselinu panthotenovou, provitamin A a vitamin C, což jsou všechno látky, které bojují v těle s volnými radikály a jinými škodlivými látkami.

PHYSALIS - středoamerické ovoce. Jako lampionek vypadá toto ovoce. Třešničce podobný plod má svěží kyselou chuť. Zdobí se jím dezerty a zmrzlinové poháry.

PUŠKVOREC obecný - rostlina bahnitých břehů rybníků a řek
Původní vlastí puškvorce je jihovýchodní Asie. Traduje se, že se poprvé dostal do Evropy (Prahy a Vídně) v l6. století jako dar rakouského velvyslance v Turecku tehdy věhlasným botanikům Matthiolimu a Clusiovi. Odtud se pak prostřednictvím mnichů a výměnou mezi botanickými zahradami rozšířil a zplaněl. Méně je však známo, že již dávno předtím rostl puškvorec na březích sladkých vod v Pobaltí a jinde v Evropě, o čemž se zmiňuje ve svém herbáři již Matthioli. Pravděpodobně byl do těchto míst zavlečen Tatary - proto se také nazývá "tatarské býlí" nebo "tatarská tráva".
Je to vytrvalá bylina, vyrůstající z až 3 cm silného a půl metru dlouhého dužnatého oddenku. Oddenek je žlutozelený, na lomu bílý a silně aromatický. Puškvorec kvete v červnu a červenci.
K léčebným učelům se používají oddenky, které mají aromatickou látku Radix calami aromatici. Oddenky se sbírají na podzim při vypouštění rybníků nebo časně na jaře (březen - duben) po opadnutí záplav. Vyrýpávají se háky nebo vidlemi, pečlivě omyjí a rozřežou na 20 až 30 cm dlouhé kusy. Suší se při teplotě do 35 C. Vzhledem k silnému aromatickému pachu je nutno puškvorec sušit odděleně od jiných bylin. U nás rostoucí puškvorec obsahuje kolem 3% silice tvořené asaromem a jinými mono-seskviterpény. Dalšími látkami jsou glykosidy, hořčiny, třísloviny, slizy, cukry aj.
Použití: při žaludečních potížích, nechutenství, nadýmání, poněvadž jako stomachikum a amarum podporuje vylučováni trávicích šťáv a celkovou látkovou výměnu; má i mírně močopudné a fytoncidní účinky.
Je součástí průmyslově vyráběné čajoviny Stomaran. Zápar se připraví přelitím polévkové lžíce řezané byliny sklenicí vroucí vody. V lidovém léčitelství se puškvorec používá mimo jiné i při zánětech žaludku, žaludečních vředech, kolikách, nadýmání, preventivně při různých infekčních chorobách jako osvědčený baktericidní prostředek.

Diskuze