PŘESLIČKA ROLNÍ - plivačka, přáska, stolička, šmirglová tráva Přesličky stejně jako plavuně patří mezi pamětníky dob, kdy vznikalo černé uhlí. Předkové dnešních přesliček dorůstali totiž výšky až 10 metrů a jejich stonky si v ničem nezadaly s kmeny stromů. Přežilo však jen několik desítek druhů, z nichž nejdůležitější je přeslička rolní. Vyskytuje se v mírném a subarktickém pásmu celé severní polokoule, u nás zejména na písčitých a hlinitých půdách s vysokou hladinou spodní vody. Je to úporný polní plevel, který se velice obtížně hubí. Rychle se také šíří podle příkopů, cest, na železničních náspech apod. Sbírají se zelené lodyhy, které se seřezávají od května do září, ihned se třídí a rychle suší ve stínu. Při denním sušení rostlina černá a při vyšší vlhkosti snadno plesniví. Je velice oblíbenou lidovou léčivou rostlinou a znali ji již v antických dobách. Velice populární byla ještě v 19. století, kdy sloužila k léčbě plicní tbc, k vymývání ran, k zastavení krvácení, zevně proti vypadávání vlasů a ke kloktání. Dnes se využívá především do léčivých čajů (Alvisan) a urologického čaje (Species diureticae Planta). Za zmínku stojí i využití suché přesličky k cídění cínových předmětů a čerstvou natí je možno mýt nádobí v přírodě. U nás roste asi 8 druhů čeledi přesličkovitých, které na rozdíl od přesličky rolní obsahují často alkaloidy a jsou jedovaté. PUPALKA DVOULETÁ - už indiáni používali tuto bylinu k léčení! Indiáni z kmene Čerokézů používali čaj z pupalky proti průjmům a ke snižování nadváhy. Navajové z ní vyráběli prášek, čaj a sirup proti revmatismu. Algonkinové si z této rostliny připravovali kaši, kterou přikládali na pleť, aby byla dlouho svěží a pružná. Do Evropy se pupalka dostala v 17. století. Pěstovala se jako zelenina pro svůj výživný kořen a v lidovém léčitelství se používal výtažek k zevnímu ošetření ran a infekcí, vnitřně pak proti rýmě a kašli. Teprve v 60. letech minulého století objevili britští vědci nejcennější složku této byliny - olej. K získání 500 ml je potřeba 5000 semen, která se lisují za studena. Semena obsahují l5% oleje, 7l% kyseliny linolové a 9% kyseliny gamalinolové, což jsou látky nezbytné pro tvorbu prostaglandinů. Jedná se o vysoce aktivní substance podobné hormonům, které se podílejí téměř na všech chemických dějích v našem organismu. Prostaglandiny mají vliv na následující tělesné procesy: řízení přenosu nervového podráždění po nervových drahách aktivace zabijáckých buněk v imunitním systému posílení účinku hormonu slinivky břišní - inzulinu při látkové výměně cukru prevence zánětu kůže snižování hladiny cholesterolu v krvi povzbuzují odbourávání tuků v organizmu (proti nadváze) pomáhají proti stresu aj. Příznivý vliv pupalky na organizmus potvrzuje řada studií. V lékárnách si můžeme koupit pupalkový olej v lahvičkách, obyčejný či s betakarotenem, který se může používat přímo nebo přidávat do salátů. Jinou možností jsou tobolky, kde si můžeme vybrat čistou pupalku, anebo pupalku s ginkgo biloba či se ženšenem.