První farní kronika - 2

Pochválen Pán Ježíš Kristus

Jelikož všechno na tomto pomíjivém světě spěje k zániku, a zároveň upadává do propasti zapomnění, zbývá jen jediný prostředek, který může uchovat způsoby ideje, tedy věci světa našich otců, sžírané stále hlodajícími starými časy, a to zachováním starých a nových příběhů.

Jelikož jsem při nastoupení do této rychnovské farnosti v roce 1772, dne 10. dubna, o tom všem nic nezaznamenal ani nic nebylo zachováno, a přece to vysoký rozkaz velectěné pražské arcibiskupské konsistoře vyžadoval, aby se takové pozoruhodnosti v každé faře zachovávaly, tedy poslušen vysokého a milostivého nařízení dal jsem si v r. 1774 tu práci a prohlédl jednak prastarou rychnovskou církevní matriku, jednak ony knihy, které zde v okolí mohly mít zprávy o takových pozoruhodnostech. Tak jsem narazil tu i onde na psané rukopisy a nařízení, které se zdály být hodny té námahy, aby byly v této knize zapsány.

Zároveň musím už předem přiznat, že jsem v tomto 163 letém sepsání, totiž od r. 1611 do r. 1774, ne vždy dospěl až k podstatě, a tak bude k plnému pochopení ledacos chybět, přece však skromný čtenář //v pochopení, že staré paměti a na papíře sepsané pozoruhodnosti zvláště v těchto místech a při tehdejší reformaci a po odstranění luterských kazatelů částečně byly odvezeny, částečně zničeny// to snadno omluví a spokojí se s tím, že tu a tam zachované zbytky rychnovských dějin jsem podle let snesl do této knihy, a co zde chybí, si každý (který tuto píli vezme na sebe) nahradí mnohými.

Poznamenání jak tato ves Rychnov dostala své jméno a jak byla vystavěna.

Jelikož tato ves Rychnov od samého začátku neměla nic pozoruhodného, ale jako pramen vody, který se po širokém dlouhém toku stane řekou, také časem narostla a stala se vesnicí, tak také nelze o počátcích říci nic určitého, než že tato ves byla před léty velmi bohatá na dřevo, divokou zvěř, pstruhy a luční porost.

Odkud ale tato vesnice vlastně dostala své jméno Rychnov chci zodpovědět tuto otázku, přece ale své domněnky chci předložiti úvaze a to:
Tato vesnice leží v předhoří k půlnoci v příjemné nivě mezi Libercem a městem Turnov nad Jizerou. Jelikož tato celá krajina byla v minulosti, jak už zmíněno u obou měst, velice bohatá, tak bylo toto místo pojmenováno nejinak než bohatá niva (Reiche Au), stejně jako dostal své jméno, Liberec (Reichenberg), bohatě majetkem požehnaný, který byl nejprve v této krajině založen a jenž se časem rozrostl. Viz Kronika frýdlantská, str. 34. A tak se také dřívější Reiche Au během času jmenovala Reichenau.

Pstruhový potok, protékající krajinou, byl pojmenován Mohelka a má toto své jméno až do Mnichova Hradiště, kde ústí do Jizery.

Časem, když dříví bylo čím dál víc káceno na prodej a přitom se tam nacházelo ohromné množství divoké zvěře všeho druhu, tehdy vrchnost, blahé paměti Jeho Excelence hrabě Šlik postavil v této krajině hájovnu s několika malými chalupami, aby skýtaly útulek v noci jakož i při často přicházející nepohodě, ty ale postupně byly prodávány jako dědičné a tak zde začali žít obyvatelé, takže v roce 1407 zde byl vystavěn dřevěný kostel, a ten spolu se všemi věřícími patřil pod jurisdikci pana faráře ve Bzí až do Luterovy doby, kdy se obyvatelé tohoto místa odtrhli od římsko katolické církve a přijali vlastního luteránského pastora, jak je zřetelně vidět z následujícího.

NB oprava /farář Felger/
Podle Libri erectionum et confirmationum, založených prvním pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic v letech 1344-1350 a jež se nacházejí v archivu pražské arcibisk. kapituly, existovala už v těch letech v Rychnově vlastní fara (plebánie) a patřila spolu s Jabloncem, Bzí, Hodkovicemi, Brodem, Jeníšovicemi a dalšími 18. kostely (plebániemi) k děkanátu Turnov v archidiakonátu Boleslavském.

První kostel, postavený úplně ze dřeva, stál tehdy na místě dnes tzv. starého hřbitova, a byly v něm slouženy mše svaté až do r. 1712. Časem, po vystavění nového kostela byl úplně zbořen a na památku byl třemi přifařenými obcemi, jimiž byly Rychnov, Rádlo a Pulečný, zřízen kříž v těch místech, kde kdysi stál oltář. Kdy ale ? a v kterém roce ? a kým byl tento shora jmenovaný kostel původně založen, není známo, neboť nikde jsem nenalezl o tom zakládací listinu.

Abych přešel nyní od toho starého kostela na duchovní pastýře, pak v r. 1611 podle výkazu v matrice oddací až do r. 1619 pečoval o duše M. Andreas Cröll, rodák z Míšně, syn měšťana a bednáře, jemuž při jeho pohřbu dne 21. listopadu 1619 byly drženy dvě pohřební řeči, jednu měl na farním dvoře M. Zacharias Petemorgin, tehdejší pastor v Dlouhých Mostech, druhou zase M. Nicolaus Sagittarius, tehdy pastor v Jablonci ve shora zmíněném kostele před oltářem, načež se konalo pohřbení.

Po tomto pomíjejícím odchodu ale hned na jeho místo nastoupil jiný, jehož jméno je zcela neznámé a oženil se v r.1622 s vdovou po Andreasi Cröllovi, jak to vlastnoručně zapsal do matriky oddací:
Roku 1622 uzavřel jsem manželství s počestnou vdovou Kateřinou, ctihodným a učeným mužem panem M. Andreasem Cröllem, kdysi pastorem v Rychnově blahé paměti zanechanou vdovou a byl jsem oddán ctihodným, učeným a důvěryhodným mužem panem M. Melchiorem Neumannem, děkanem v Liberci s podmínkou vynětí z Přísl.31 /komu je dopřána počestná žena/

Jak dlouho ale uvedený pastor byl duchovním správcem v Rychnově, jsem nikde s jistotou nemohl najít. Podle údajů této církevní matriky nedržel tento úřad víc než pět nebo nanejvýš 6 roků, a pokud nebyl donucen, opustil ho dobrovolně a jinde se opatřil.

NB oprava (farář Felger)
Nástupce M. Andrease Krölla se jmenoval Justus Becker a do Rychnova přišel jako pastor pravděpodobně teprve začátkem roku 1621, když osiřelá fara v Rychnově byla od r. 1619 do 1621 administrována okolními pastory. Zápisy do matriky psal vlastnoručně většinou latinsky. 19. dubna 1622 zemřela jeho žena Eva. Šest týdnů poté, 28. června 1622 se oženil se zde žijící vdovou po pastoru Kröllovi, jménem Kateřina. První dítě z tohoto druhého manželství bylo podle zdejší nejstarší matriky pokřtěno jménem Joachim na květnou neděli 1623 a rýnovickým pastorem Basiliem Sartoriem neseno ke křtu Viz poznámku na zadní straně titulního listu nejstaršího opisu zdejší matriky.

První děkan ve Frýdlantu, Sebastianus Balthasarus de Waldhausen

V témže roce 1624, právě dva dny nato, po kázání k pokání, dne 12. května, kdy byla neděle, byl ve Frýdlantě katolický kněz uveden v úřad, který byl předtím farářem v Kőnigshainu [Královka u Šluknova], Šebestián Baltazar von Waldhausen, jako děkan, který byl zároveň žitavským arciděkanem a kanovníkem v Budyšíně, kostel byl vysvěcen v římsko-katolické ceremonii a spolu s děkanstvím tomuto pravému knězi nadání superindantury předáno, tady musel konečně M. Günther se všemi svými nesnesitelnými pastory na venkově opustit se ženou a malým dítětem Frýdlant a odcestovat do bídy. Odešel tedy řečeného roku 15. května a odebral se do Žitavy. Ostatní pastoři, kteří ho museli do bídy doprovodit, byli:
Andreas Hirsch, farář v Rychnově, který byl stár 83 let. 53 let tam byl kazatelem, se svým diakonem M. Melchiorem Neumannem.
G.Wandalus z Bulovky, Paul Breuer z Mníšku, Gabriel Biertiegel z Krásného Lesa, Daniel Binsche z Hejnice, Zacharias Andrae z Crotzdorfu(?), Max Consius z Ludvíkova, Jos. Riedel z Oldříše, David Senftleben z Kunratic, Friedr. Moritz z Raspenavy, Caspar Consius z Nového Města, M.Christ. Stracke z Arnoltic, Michael Hübner z Vítkova, Joh. Magus z Vísky, Amphorius Cristman z Rochlic a Basilius Sartorius z Rýnovic.

Dodatek k Liberci

Ačkoliv takto byli luterští kněží úplně odstraněni a naproti tomu pravé kněžstvo zavedeno, přece první páni faráři zvláště v Liberci po dlouhá léta nežili, částečně opustili jim svěřené beneficium kvůli pronásledování se strany luteránů, kteří tam ve velkém množství žili, částečně proto, že vražedným způsobem byli zabiti, jak se stalo druhému duchovnímu správci v Liberci: Poté co první tamní farář jménem Augustinus Stein v roce 1625 byl 1. května slavnostně uveden do libereckého kostela a za 2-3 měsíce zase dobrovolně odešel, přišel na jeho místo veledůstojný pan Andreas Stomaeus z Eichsfelden, jemuž se ale po třech letech přihodilo následující:

Šel totiž jmenovaný farář navečer do Rochlic, kam ho kvůli bezpečnosti doprovázel myslivec Michael Hübner. Když nyní ohrožený farář šťastně došel do Rochlic a chtěl se odtud odebrat dál, radil mu tehdejší rychtář Hans Gärtner, aby zůstal přes noc. Ale k jeho velikému neštěstí zrovna tu noc měli někteří liberečtí obyvatelé, kteří byli oddáni luterství, ten zlý nápad, na faráři vyzvídat, obrat ho o peníze a zabít ho.
Tato nekřesťanská opovážlivost brzy dosáhla svého žádaného cíle, neboť když ho vrahové v Rochlicích zastihli, vedli ho zpátky do města do domu malíře Fritsche, kde měl svůj všechen majetek, tam ho o půlnoci asi o jedné hodině oloupili a po mnoha těžkých zraněních zabili a donesli na farní pozemek. Když ale na vyšší rozkaz byla mrtvola na faře v Liberci ohledána nalezly se na ní poškození a rány, totiž:

1. lebka vpředu a vzadu zcela rozbita, čelo bylo poraněno
2. měla ránu pod pravým okem asi l prst dlouhou až na kost
3. tržná rána vzadu za uchem dolů až na bradu pod vousem
4. velice nebezpečná rána nalezena pod levou paží proti srdci, dlouhá 1 prst a hluboká jako článek prstu
5. rána pod vousem až na zuby
6. lebka byla od krve modrá

Když taková děsivá vražda byla oznámena vévodovi frýdlantskému, byl pohnut tak, že Jeho knížecí jasnost bez odkladu poručila několika kompaniím Chorvatů a jiným vojákům, aby pro takový zločin zapálili Liberec a všechno rozbili. Byly už k tomu vykonány přípravy, jmenované mužstvo už stálo na náměstí v Jičíně a čekalo na povel k pochodu, kteréžto přípravy uviděl liberecký malíř Ambrosius Fritsch, který tehdy v Jičíně zkrášloval knížecí stavby malbami, a ten dal svým libereckým spoluobčanům zprávu, takže kancléř Štěpán Ilgen von Ilgenau měl ještě dost času, aby informoval Jeho knížecí jasnost, že tento vražedný čin se neudál s vědomím obce, ale od soukromých osob, luteránů, tito kacíři ho vykonali v noční chvíli , a tak kníže upustil od svého úmyslu.

Diskuze