Není to zase tak vzdálená doba, kdy módním snem většiny obyvatel našeho území bylo vlastnit chalupu. A protože na onen sen se stály dlouhé, byť neviditelné fronty, trvalo to Františku a Helence Žmolkovým plné tři roky, než se ze svého snu probudili, když se jim konečně za přispění vydatné inzerce, četných přátel, dohazovačů a především za drahé peníze podařilo zakoupit starodávnou opuštěnou haluznu v nejtěsnější blízkosti jiné haluzny , která však již opuštěna nebyla a změnila se zřejmě zásluhou lidové tvořivosti v záviděníhodnou rezidenci.
František se sice pokoušel snít ještě dalších pár týdnů, ale nakonec praštil zcela probuzen ze svých snů do stolu a vzkřikl: "Cipísek, v týdle ratejně se nedá bydlet! Musíme to nejdřív zvelebit! Je to všechno plesnivý a mokrý !" Helenka měla už poměrně ucelený obraz o Františkových rukodělných schopnostech, i špitla tedy nesměle: "A co to všechno postříkat třeba Herylem nebo kdybychom tam celou dovolenou pořádně topili?" "Prosím tě," zafuněl František, "Heryl ten je tak akorát na jahody -a topení? To by byla krásná dovolená! Každej den chodit krást dříví do lesa a až bychom přestali, tak bysme se tam znovu začali topit sami! To chce radikální zásah! Ta chalupa se musí podříznout!"
"Marjá - podřezávat chalupu?" vydechla zděšeně Helenka. Ale František v zápalu pokračoval: "Musíš pochopit, že předkové to stavěli nevědecky , jen tak halabala!" "Ale že to tak dlouho vydrželo?" " Vono vydrží všelicos! Ale copak to tak jde? Takovej předek si stoup, řek svý ženě tady budeme stavět, vodpočítej dvacet kroků támhle, dej tam kámen, pak zas patnáct kroků támhle -_a šmytec! Žádná izolace, žádný pořádný základy, vinglu se tady nedobereš - a pak to podle toho vypadá! Nic, vopatřím vápno, cement, písek a cihly, pak pozvu na dovolenou Jardu -a za pár dnů bude pokoj!"
"Hm - a není na to potřeba nějaký povolení ?" "Prosím tě - zvelebuju chalupu - takjakýpak povolení? Eště můžou bejt rádi, že to tady nebude strašit, a beztak se nakonec eště budou vytahovat, že je to všechno jejich zásluha!" "No, tak jo..."
"Na dovolenou přijel Jarda a hned druhý den ráno se do toho s Františkem pustili. Když všechno podšprajcovali, začali chalupu neohroženě podřezávat. A pak si stačili ještě říct fajn a tady teď budou nový základy - a. ..a pak toho mnoho nenamluvili. Podpěry se začaly kroutit a praskat a pak se to semlelo než bys řekl švec.
Říká-li se o něčem, že se to sesypalo jako domeček z karet, tak to byl tenhle případ. Podívaná to musela být k pohledání. Jarda měl měsíc nohu v gypsu, František tady moc esteticky nevypadal a navíc začal ko-kok-tat. A špatně dopadla i ta záviděníhodná rezidence vedle, protože půl chalupy se na ní obořilo, urazilo jí kus střechy, vytlouklo okna a odrbalo omítku.
"Inu," povídal pan Camrdůlek z té rezidence, " vážený soude, oni to dělali totiž v podstatě náramně inteligentně. Takže jim ujela pozednice, celá střecha se jim rozplácla a ten podšprajcovanej strop to prkýnko a sloupek samozřejmě neudržely, protože na půdě bylo dobrejch pár tun harampádí!" . "Co takhle stavební povolení?", otázal se soud. "Š-šlo pře-přece o o zve-zvebe-le-bení", odvětil skromně František. "A stavební dozor?", trval na svém soud.
Nastalo dlouhé ticho. Posléze vydechla Helenka: "Slavný soude - to snad měl sám anděl strážnej!"

Diskuze

Vstoupit do diskuze