Lidová pověra nedoporučuje v máji uzavírat svatby. Pořekadlo na tuto pověru se netraduje (to v nadpise jsem si vymyslel). Pouze se říká, že májová nevěsta dlouho nevydrží. Snad jen do roka. Proto se v máji svatby nekonají. O to víc jich pak bývá (nebo snad bývávalo?) v červnu, který je na svatební veselí jako stvořený.
Možná i proto naši nejvyšší stanovili čas, kdy mají říct ženiši občané Čech své ano nevěstě Evropské Unii, na polovinu června.
Termín je stanoven, otázka položena. "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii státem Evropské unie?" Chceme tam, nebo nechceme? Čím dál více se setkávám s lidmi, kteří jsou zásadně proti Unii. A mnoho lidí hovoří o tom, že veřejnosti jsou předkládány jen klady Unie a nehovoří se o záporech. Oproti svatbě, kdy mnoho šťastných ženáčů svému budoucímu kolegovi nabízí, že mu to za flašku rozmluví.
Ono je samozřejmě dobré mluvit i o problémech, které nám členství v Unii přinese. Ovšem nedovedu si představit, která vláda by se v takovéto chvíli pustila do vysvětlovací kampaně, a poté, co několik let přibližovala právní a technické normy zvykům EU, nacpala miliardy do přípravy na vstup a připravila vše pro hladké připojení, začala občanům cpát do hlavy, že vlastně je spousta nevýhod členství v Unii a kdoví, jestli se nám hodně nepřitíží. To by bylo, jak se dnes říká, kontraproduktivní, že.
Proto ani vládě nemohu zazlívat, že Unii líčí v nejlepších barvách (vždyť tam patříme, i když to pro nás bude nelehký krok), ani nechci docházet ke zkratkovitým vývodům typu "bez Unie nám bude líp". Nejsme Švýcarsko s jeho národní hrdostí, tradicí demokracie odspoda a v neposlední řadě zlatem přecpanými bankami. Vždyť jsme se i ve zlatých časech československé demokracie za první republiky nedokázali v parlamentu shodnout na jakékoli rozumné věci. Co Čech, to vlastní cesta demokracie. Takže nastolení systému zavedeného a fungujícího nám jenom prospěje, i když bychom přitom mohli ztratit část vlastní suverenity. (Kvízová otázka: Kdo má pravdu, Klaus nebo Svoboda?)
Za měsíc a kousek nás čeká otázka oddávajícího a oproti svatbě se očekává, že mnoho ženichů řekne ne. Řekne-li ne většina, pak snažení našich volených představitelů bylo marné a my zůstaneme sví ve svém státě. Absurdní je, že už dnes máme normy mnohdy evropštější než sama Evropa. V devotní snaze některých vyjednávačů jsme dospěli do stadia, kdy nadáváme na "evropské normy", které jsme přijali, které však od nás Unie nežádala a stanovili jsme si je sami. Jsme trochu jako nespokojený skokan do výšky, který má splnit limit do reprezentace, namísto toho se však pokouší o světový rekord, a když laťka spadne, tak nadává na nesmyslně vysoké nároky trenéra.
Vysloví-li se národ proti Unii, pak vězte, že normy a právo, které jsme Unii přiblížili, už nikam nevzdálíme. Hygienické normy, které ruinují podnikatele ve službách, ty už nám zůstanou. Zákoník práce s nesplnitelnými přestávkami na odpočinek, ten nám zůstane. Řekneme-li ne s úmyslem zabránit tomu, aby bohatí občané Unie u nás skupovali nemovitosti, pak je dobré vědět, že cizinci u nás nemovitosti dávno nakupují. Vždyť jim pro to stačí pouze získat trvalý pobyt na území ČR. A nejsou to jenom ti na západ od nás, kteří jsou schopni vysoko přeplatit domácí kupce.
To, co jsem uvedl, nemá za cíl přesvědčit euroskeptiky o nesprávnosti jejich názoru. Jen chci naznačit, že člověk by si měl řádně prověřit, zda jeho argument je opravdu kvalitní a opodstatněný. Abychom pak nebyli zklamaní z toho, že jsme sice svůj názor prosadili, ale očekávané naděje se nesplnily. Jako ten sedlák, co chtěl odnaučit krávu jíst. A když už byl skoro u cíle, tak mu mrcha chcípla.
Březen, za kamna vlezem, duben, eště tam budem, studený máj, v stodole ráj, zmokne-li Medardovi kápě, čtyřicet dní potom kape. Zkrátka hezké jaro.
A nezapomeňte - 13. a 14. června.

Diskuze

• 06. 05. 2003 08.40
  Pořekadlo na májovou svatební pověru zní: Svatba v máji, do roka máry... prý to vychází  …
  

Vstoupit do diskuze