Mládí má k smíchu - toť se ví - náramně blízko a žádnou legraci nezkazí. Ovšem někdy se ta legrace zkazí sama, když je vystavěná na špičce jehly a přitom v žádné riziko nevěří.
Zpočátku vše vypadalo nevinně. Čtyři vysokoškoláci se rozhodli, že si udělají trochu legrace z předsedy MNV. Inu - samozřejmě - nebylo to tak docela pro nic za nic. Jeden z nich měl na předsedu jaksepatří pifku a tak si umínil, že ho pořádně zesměšní.
Měla k tomu posloužit profese zeměměřičská - a hlavně: všechno mělo vypadat hrozně důležitě a vážně. Takže mládenci si vypůjčili měřidla, stojany, dalekohledy, zkrátka vše potřebné a jednoho dne zastavilo na náměstíčku v Hoždodějovicích auto, vystoupili z něj čtyři vážní mladí muži, rozbalili fidlátka - a kousíček od toho plácku začali vyměřovat. Neobešlo se to samozřejmě bez asistence občanů, ale "páni inženýři" pracovali pilně, hleděli si svého a ani nemukli. Bylo jen otázkou času, kdy na místo dorazí předseda MNV, a když se to stalo, spustil hned na toho prvního, cože tady dělají, proč a na čí rozkaz! Dotazovaný utrousil, ať se zeptá hlavního inženýra, a tak byl tedy dotaz vznesen na " vrchního inženýra", kterým byl Pepa Heřmánků. Ten postoupil velice důležitě doprostřed hloučku obyvatel a velice hlasitě prohlásil: "Já se divím, že nic nevíte. Předseda MNV a takhle neinformovanej?! To bych rád věděl, co tu asi děláte. Tady totiž povede trať. A dokonce už za pár let! Proto to tady vyměřujeme a mapujeme."Předseda MNV kapánek zkoprněl, chtěl se samozřejmě bránit, ale to už se do něj pustili občané, "vrchní inženýr" rozšafně zakresloval a říkal: "Támhle ten barák," a ukazoval na budovu MNV, "ten musíte zbourat - a na co jste se dělali tady s tím parčíkem, to tedy nechápu - ten musí taky pryč."
To už ovšem bylo na lidi moc, šermovali předsedovi před očima - a mládenci s tím počítali. V největším zmatku, až se půjde rozhořčený předseda někam informovat, chtěli potichoučku zmizet. Jenže zasáhla ruka osudu, možná i schválnosti - to už nikdo nerozsoudí. Jak tak s těmi fidlátky nenápadně ustupovali, dostali se až k okraji pískovcového lomu. Vrchní inženýr postupoval pozpátku, jeden z party na něj křičel ještě, ještě - no a pak už byl jen pád do lomu.
A jak to všechno dopadlo? Od těch dob nebylo v kraji informovanějšího předsedy MNV. Ale i tak si dlouho poté občas někdo dovolil na předsedu zavolat: "Ššššš, hú, húúúú!" Všichni čtyři "inženýři" dostali tehdy nějaký ten měsíc podmíněně za zesměšňování předsedy MNV před veřejností a "vrchní inženýr" to navíc odnesl zlomenou rukou, naraženou zadnicí a hromadou odřenin.
Vše mohlo dopadnout mnohem hůř. Inu, pravděpodobně je pravdou, že každá legrace něco stojí. Stoprocentně však je a bude pravdou, že opatrnosti nikdy nezbývá.

Diskuze

Vstoupit do diskuze