Hosta - bohyška a Paeonia - pivoňka v druzích

Popiska k fotografii (c) PPH
Bohatě kvetoucí pivoňka s podrostem bohyšky se svorně setkají na polostinném stanovišti.
Po odkvětu pivoněk zde po celou sezonu kralují ozdobné listy bohyšek.

Hosta sp. - bohyška, funkie

Charakteristika rostliny

Bohyšky jsou vytrvalé byliny. Všechny pocházejí z východní Asie, především Japonska. Patří mezi zahradnicky velmi významný rod, který zahrnuje asi 40 druhů a množství kultivarů. Bohyšky jsou okrasné především svými bohatými listy, některé druhy a kultivary i květy. Listy jsou zelené, v odrůdách mnohdy s bohatou barevnou kresbou. Jsou uspořádány v přízemní růžici a nepřezimují. Listy mají delší řapík a vejčitý, kopinatý nebo srdčitý tvar s výraznou žilnatinou. Květy jsou uspořádány v jednostranném hroznu s nálevkovitou nebo zvonkovitou korunou, velmi často světle fialové, ale také fialové, purpurové (H. capitata, H. fluctuans) nebo bílé (H. plantaginea). Rozkvétají podle druhu od května do října.

Nároky

Bohyšky jsou vyhledávané a spolehlivé trvalky pro stinná a polostinná místa. Rostou i na slunci, ale musíme jim zajistit dostatečnou zálivku. Mnohé panašované kultivary na slunci blednou. Proto bílé a žluté kultivary chráníme před prudkým osluněním. Na půdu nejsou náročné, vyhovuje jim běžná zahradní půda, snesou i horší. Necháváme je řadu let na stejném místě, kde postupně vytvářejí bohaté trsy. Bohyšky jsou oblíbenou pochoutkou slimáků a šneků. Proto je pečlivě chráníme před nezvanými hosty již od časného jara a po celou vegetaci. Množí se především jarním dělením trsů, také je dělíme a rozsazujeme na podzim. Po přesazení je důkladně přihrneme zeminou, která je chrání před mrazem.

Použití

Bohyšky se uplatňují samostatně i ve skupinách trvalek. Setkáváme se s nimi v přírodních partiích, společně s dalšími rostlinami pro polostinná místa, na obrubách, podél vodních ploch nebo potůčků i např. jako podsadba růží. Uplatní se také ve větších skalkách. Do menších skalek používáme H. lancifolia ´Minima´ nebo H. venusta s drobným růstem i olistěním. Mohou vytvářet i velké plochy jako podrost vzrostlých stromů nebo ve stínu budov. Hlavním dekoračním prvkem jsou listy. Kromě různých odstínu zeleně jsou nápadné ocelově modré listy u H. sieboldiana nebo modře ojíněné u H. tokudama, bělopestré listy má H. undulata, H. sieboldii má úzký stříbřitý bílý okraj. Při ztvárnění zahrady pamatujeme, že bohyšky pozdě raší, až v průběhu května, a jejich krásna končí s prvními podzimními mrazy.

Doporučení

Také na silněji zastíněném místě např. pod korunami vysokých stromů vytvoříme přírodní náladu kombinací bohyšky s jaterníky, kopytníky, konvalinkami, barvínkem, ozdobnými hluchavkami, vrbinou či mařinkou vonnou.

Paeonia sp. - pivoňka

Charakteristika rostliny

Pivoňka (Paeonia lactiflora) roste jako původní druh ve východní Sibiři, Mandžusku, Koreji, Číně a Tibetu. Dala základ většině zahradních pivoněk. V přirozené podobě ji nepěstujeme, využíváme ale řadu odrůd v různých barvách. Rostliny jsou bohaté a rozložité, převážně dosahují výšky kolem 70 - 100 cm. Listy jsou sytě zelené, velké střídavé, dělené se sbíhavými úkrojky. Kvetou od konce jara do poloviny léta. Barva květu je různá, základní odstíny jsou bílá, růžová a purpurová, řidčeji žlutá. Stavba květu se liší také podle odrůdy, květy mohou být jednoduché, poloplné, plné a sasankovité (nazývané též japonské nebo královské). Kořen je dužnatý.

Nároky

Nejlepší pro pivoňky je slunné stanoviště, snesou však i polostín. Nejlépe se jim daří v hlubší, živné a propustné zahradní půdě. Dostatek vláhy potřebují v době vegetace, naopak v zimním období jim trvale mokrá půda škodí. Nejvhodnější dobou pro výsadbu je konec srpna a začátek září, případně na jaře před rašením. Rostliny se vysazují na vzdálenost 60 až 80 cm. Pupeny na dužnatých kořenech musejí být těsně pod povrchem půdy. Hlouběji vysazené rostliny málokdy kvetou. Množí se dělením trsů, každý oddělek musí mít aspoň jedno očko. Nejvhodnější doba je koncem léta, případně se dělí na jaře před rašením. Vysoké kultivary s bohatými květy vyžadují oporu.Roste od nížin až do podhůří. Dospělé pivoňky jsou plně mrazuvzdorné, mladé exempláře mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Pivoňky jsou náchylné k chorobám vadnutí.

Použití

Pivoňky jsou velmi oblíbené pro své mnohostranné použití. V době květu patří k nejkrásnějším trvalkám. Vysazují se v rozmanitých částech zahrady. Pivoňky se uplatňují samostatně i v různě velkých skupinách. Vyniknou především v trávníku, nad skupinami nízkých jehličnanů, ve spojení s okrasnými travinami. Také se používají jako předsadba pro vyšší dřeviny. Nedáváme je do středu bohatých trvalkových skupin, kde zanikají. S oblibou se používají také k řezu a výzdobě interiéru. Řežou se sotva rozvíjející poupata.

Pivoněk je velmi široká řada. Podobně jako u růží najdeme celé obrazové soubory odrůd. Vzpomeňme jen namátkou některé. Jednoduchou žlutou barvu má P. ´Argosy´, plná žlutooranžová je P. ´Souvenir de Maxima Cornu´, bílé plné květy s jemnou červenou ořízkou má ´Duchesse de Nemours´, jednoduché bílé P. ´White Wings´, růžová sasanková je P. ´Bowl of Beauty´, plné jemně pleťově růžové jsou květy ´Solange´. Bohatá řada dále pokračuje.

V našich zahradách se dlouhodobě pěstuje purpurová pivoňka P. officinalis - pivoňka lékařská, plným květem se vyznačuje např. odrůda ´Rubra Plena´, jednoduchým P. officinallis ´China Rose´.

Nižší zajímavá pivoňka je Paeonia teniufolia s jemným olistěním, jednotlivé úkrojky mají šířku jen 2 mm. Dorůstá do výšky 40-60 cm a květy má temně karmínové se žlutými prašníky. Používá se do jemnějších partií nízkých a plazivých trvalek a do skalek.

Diskuze