První farní kronika - 3

První římsko-katolický farář v Rychnově Joann Fridrich Schoßig z Rumburka.

Teď, když se zase vracíme do Rychnova, abychom se podívali, jak a kdy bylo toto farní beneficium znovu zřízeno, je třeba říci, že poté co se Rychnovská farnost znovu obrátila ke křesťansko-katolické víře a tato křesťanská horlivost s pomocí boží milosti stále narůstala, ty tři farnosti po mnohé podřízenosti společně sami za zesnulého blahé paměti Karla Arnošta Jeho Excelence hraběte z Valdštejna a na Vartenberku přišli s prosbou o vlastního faráře, načež pomocí milostivé vrchnosti a církevních dětí z nejmilostivějším povolením pražské biskupské konsistoře v roce 1686 byl uveden a instalován světský kněz jako farář do Rychnova totiž Joan Fridrich Schohsig, rodák z Rumburka, který poté, co stál v čele svých farníků slavně po 24 let, dne 29. května 1710 zde v Pánu zesnul, jeho tělo ale bylo pohřbeno v Turnově u františkánů.

Soupis povinností církevních dětí (farníků) při zřízení fary

Při zřízení této nové rychnovské fary je zajímavé také toto připojiti, a sice po důkladném rozpočtu o výnosech fary se shledalo, že požadovaný duchovní správce z toho nemůže vyjít, a proto k jeho slušnému živobytí se tři obce, Rychnov, Rádlo a Pulečný na věčné časy zavázaly k výpomoci:

1. každý sedlák ročně vykoná půl dne roboty na farním pozemku. T.j. budou orat, hákovat, vláčet branami, dovážet hnůj tak, jak k tomu budou vyzváni.
2. Titíž sedláci střídavě, jednou z Rychnova, pak z Rádla a Pulečného budou přivážet faráři pivo ze Svijan a to hned, jakmile jim bude dodán prázdný sud z fary, ale jsou zajedno v tom, že nebudou povinni najednou vézt víc než půl sudu. Pokud ale ten nebo onen dobrovolně poveze celý sud, má se příště, až na něj přijde řada, vynechat.
3. Všichni chalupníci a domkáři v těchto třech vsích se zavazují, faráři udělat ve farním lese (Pfarrbusch) potřebné dříví na topení a sice tak, jak jsou rozděleni ve svých rychtách, někteří musí ročně udělat 1/4 sáhu, jiní 1/2 sáhu. Ale protože časem mnozí byli nedbalí a byla z toho jen velká mrzutost, dohodly se ty tři vsi s tehdejším farářem, že chtějí být raději od takového porážení dříví osvobozeni a že chtějí takový závazek hradit penězi. Následkem toho mnohý platí 5 gr. 4 1/2 d. největší ale ne víc než 9 gr. 4 1/2 d., a toto je nazýváno peníze za dřevěné třísky (Holzspaltergeld).
4. Sedláci těch třech vsí se vícekrát zavázali, ročně faráři na svátek sv. Víta dát malou výpomoc v penězích, nazývanou sýrový peníz. Na tento sýrový peníz spolu s penězi za třísky dává ročně každý jak následuje:
   sedlák 2 1/2 krejcarů
   domkář 5 kr. 4 1/2 denárů.
   chalupník 9 kr. 4 1/2 d
   mlynář 9 kr. 4 1/2 d
5. Všichni se dobrovolně dohodli o každých svátcích, totiž na velikonoce, letnice a vánoce, jakož i na zasvěcení kostela a koledu dát faráři něco málo k jeho potřebné obživě jak všechny tyto povinnosti ty tři obce podepsaly, jeho Excelencí Karlem Arnoštem hrabětem z Valdštejna a na Vartenberku milostivě přijato a v hraběcím svijanském úředním archivu uloženo.
6. 6. Sedláci těch tří vsí faráři odvedou něco obilí jako desátek tak, jak je zapsáno v rejstříku desátků.

Vedle toho užívá farář malý selský stateček s loukou.

Poznamenání ke stavbě nového kostela v r. 1704

Co se za působení shora zmíněného faráře Joanna Fridricha Schohsiga /Schossiga/ během jeho působení v rychnovské farnosti stalo, zvláště o novostavbě kostela, tak jako je vybráno z knihy kostelních účtů a zde uvádím:

Poté co zdejší rychnovský, od nepaměti jen ze dřeva vystavěný kostelík sv. Václava, nyní byl zcela sešlý a zchátralý a pro zdejší lid pro bohoslužby příliš malý a těsný, takže mnozí během mše a kázání museli zůstat stát venku.

Tehdy tehdejší farář P. Joann Fridrich Schohsig se u blahé paměti Jeho hraběcí excelence poníženě zasadil o větší kostel. Nyní J. hraběcí Excel. blahé paměti ráčila to milostivě schváliti a při šťastné návštěvě r. 1704 z vysoce urozené přízně k poctě Boha a sv. Václava patrona rozhodla s přispěním církevních prostředků dát postavit z rentovních peněz nový kostel z kamene a milostivě poručila takovou stavbu k povýšení důstojnosti Boží hned předsevzíti a pokračovat až k úplnému dokončení, což se díky poslušnosti i stalo. Tento nový kostel byl postaven vedle a nad farou, od základů z kamene 51 loktů dlouhý, 17 loktů široký a 22 loktů až do vrcholu klenby vysoký se zdmi silnými 2 lokty, klenutý z cihel, s pěknými římsami, kostel byl i se sakristií vydlážděn, příslušně omítnut a vybílen. Tedy celkově, podle stanoveného nákresu, s vedle stojící zvonicí se šnekovým schodištěm, pak s vyklenutou oratoří, pak byla na celou stavbu dána střecha (s výjimkou horní kupole na věži, a celá kostelní vížka byla klempířem pobita cínovým plechem) celá pokryta, půda pokryta prkny, pak celá stavba opatřena pracemi kovářskými, zámečnickými, truhlářskými, sklenářskými a jinými do r. 1712, přičemž stavební práce byly uhrazeny takto:

Pokud by někdo chtěl vědět, jak zmíněných 4861 kop 52 grošů bylo vydáno, kolik dostali jednotliví řemeslníci, pak pro jeho uspokojení to připojujeme, jak je vidět:

Ostatně drží jmenovaný kostel kus pole o výměře 14 strychů výsevku, ale velice chudé půdy, vedle malého lesíka výměry 2, nanejvýš 3 strychy, z něhož se může brát dříví na drobné opravy kostela. Pole je vždy na 3 roky pachtováno církevním otcům (kostelníkům) za roční činži 13 zl. 21 kr. Ostatní jmění pozůstává z malého kapitálu, jak je vidět v knize kostelních účtů.

Diskuze