Léčivé byliny

ŘEBŘÍČEK OBECNÝ

- zv. myší ocásek, husí jazýček, kočičí ocas, zaječí chléb

Řebříček obecný (Achilea millefolium) byl odedávna využíván. V antice se jím zastavovalo krvácení. Známá je legenda o Achilleovi, který řebříčkem vyléčil rány mnoha bojovníků a proto po něm nese jméno. Řebříčku se rovněž přičítala moc vyhánět zlé duchy a patří mezi svatojánské rostliny, které odvracejí nemoci.

Řebříček obecný je rozšířen po celé Evropě a Sibiři. Na sever zasahuje až na Island, zplanělý se vyskytuje i v severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. U nás je hojně rozšířen na sušších slunných místech (suché louky, pastviny, meze s kamenitým nebo písčitým podkladem, dále okraje lesů, navážky a rumiště od nížin až do hor).

Řebříček je léčivá rostlina a působí podobně jako heřmánek. Čaj snižuje horečku, vyvolává pocení, odvarem se léčí rány, nálevem se kloktá při zanícených dásních. Obsahuje silici podobnou heřmánku, flavonoidy, cholin, slizy, hořčiny, inulin a mnoho dalších cenných látek. Působí proti překyselení žaludku, poruchám žlučníku, prospívá diabetikům.

Sbírají se květenství, která poskytují látku Flos millefolii a nať poskytující Herba millefolii. V lidovém léčitelství se někdy používají mladé listy nebo z nich vylisovaná šťáva. Květní bylina musí být tvořena úbory bez stonkových částí a suší se ve slabých vrstvách na stinných a dobře větraných místech do 35° C. Dobře usušená bylina má slabě aromatický kořenitý pach a hořkou chuť.

Bylina je součástí čajové směsi Betulan, používané jako desinfekce při chorobách močových cest.

Již ve starověku se řebříček používal zevně k obkladům a koupelím při zánětlivých nemocech a jako protikrvácivý prostředek. Byly prokázány i baktericidní účinky, navíc uvolňuje křečové stahy průdušek. Vnitřně se doporučuje zápar připravený ze 2 lžiček řezané nati na šálek 3 x denně. Nedoporučuje se však překračování uvedených denních dávek (silice thujon je značně toxická a vyvolává bolesti hlavy a závratě).

V kuchyni se užívají mladé listy před vytvořením lodyhy, také vršky květenství před rozkvětem. Mají slabě nahořklou, poněkud slanou chuť. Používají se s ostatními bylinkami do polévek, omelet, mletých mas, do salátu v menších dávkách.

Řebříček v mytologii platil za rostlinu. propůjčující nezranitelnost. Dnes víme, že podporuje krevní oběh, pocení a mírní horečnatý průběh nachlazení a chřipky. Klidní rovněž trávení a podrážděný žaludek.

ŘEPÍK LÉKAŘSKÝ

zv. řepíček, útrobník, konopěnec

Jako léčivá bylina byl řepík znám již antickým lékařům. Zmiňují se o něm pod názvem eupatorin již Plinius Starší a Dioskoridés, byl znám i Avicennovi. Rodový název je odvozován od řeckých slov agros (pole) a menein (dlít, setrvat/. Druhové jméno má asi svůj původ ve jménu pontského krále Mithridata Eupatora, kterému již ve 2.stol. před n.l. byl znám léčivý účinek rostliny (Agrimonia eupatoria).

Je to vytrvalá asi do půl metru vysoká bylina, vyhánějící z krátkého dřevnatého oddenku přímou, odstále chlupatou lodyhu, na jejíž spodní části vyrůstají hustě listy, připomínající listovou růžici. Řepík kvete od července do září. Kvete žlutě.

Roste roztroušeně téměř po celé Evropě od nížin do hor na suchých loukách, pastvinách, mezích, ve světlých lesích, zejména na vápencových a sprašových půdách. Pro potřeby farmaceutického průmyslu se pěstuje v kulturách.

Od července do srpna se sbírá kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí silnějších než 5 mm, která poskytuje látku Herba agrimoniae.

Nať sušíme zavěšenou ve svazečcích na šňůrách nebo v tenké vrstvě ve stínu .Sušíme co nejrychleji. Sušená bylina musí mít původní barvu, slabě aromatický pach a kořenitě nahořklou, poněkud svíravou chuť.

Řepíkovitá nať kromě 5% katechinových tříslovin obsahuje kyselinu křemičitou, řadu organických kyselin, flavonoidy, hořčiny i stopy silice a látky s fytocidními účinky.

Řepík má široké použití jak v lékařství, tak v lidovém léčitelství. Používá se při katarech trávicího traktu, žlučníkových potížích apod. Zevně se používá při zánětech dutiny ústní a mandlí jako kloktadlo. Dále ke koupelím a obkladům při zánětlivých kožních onemocněních. Bylina je součástí čajových směsí Salva thé a Species cholagogae, Stomaranu, který pomáhá trávení a extrakt je obsažen v masážním roztoku a ústní vodě Herbadent.

Diskuze