Vzhůru na tchýně aneb monology bilancujícího zetě

Dámy a pánové - konečně přišly ty kýžené časy, kdy satira už je tam, kde má odjakživa být! Ruku na srdce: rejpali jsme si, rejpali do komunálů i do národních podniků, rejpali jsme si do stavebnictví, žádný ředitel si před námi nebyl jist - ph! - co ředitel! Dokonce ani sekretářky si před námi nebyly jisty - a to je zvlášť nechvályhodné. Ne, ne, přiznejme si to a ruku na srdce! Rejpali jsme si, rejpali - a zapomínali, že uvnitř, že přímo v našem středu, ba přímo v naší rodině, přímo u našeho stolu, ba přímo nedaleko našeho lože je nepřítel! Ano, pohleďme otevřeně tím směrem. A kdo je tento nebezpečný nepřítel? Já se to nebojím říci, já tu odvahu mám, já to zde řeknu. Já to říkám. Směle a nahlas! Je to tchyně!

Poprvé jsem se setkal s ožehavou otázkou tchyně jako prostý vojín n-tého útvaru v městě N. Kdykoli přijela navštívit našeho velitele Zajíčka tchyně, měl náš útvar vzápětí sérii nočních poplachů a usilovných pochodů na nemeliorovanou mokřinu za městem. Jednou se tchyně důstojníka Zajíčka, našeho velitele, zdržela na návštěvě celý měsíc - a tu se nám podařilo za ten čas vysušit mokřinu vlastními těly .Za to byl důstojník Zajíček v městě N. odměněn zlatým odznakem "Za Nerudov krásnější", na nás pak připadla odměna delšího zostřeného vězení za špatnou očistu svršků. Taková byla tchyně důstojníka Zajíčka!

Ještě záludněji se však projevila tchyně redaktora Půjčmihle. Masový sdělovatel Půjčmihle odešel se synem na dětskou besídku, a protože byl dobrým otcem, upozornil ho: "Kdyby se ti chtělo čurat, Roberte, tak jsem hned vedle ve výčepu." Odtud také sledoval zpovzdálí průběh soutěže dětské tvořivosti. Dlužno zdůraznit, že jej sledoval rozjařeně i dojatě až do chvíle, kdy Robertek vystoupil na podium, aby zazpíval před auditoriem písničku, kterou ho naučila babička. Dámy a pánové - a co zazpívalo to nevinné dítě? Robertek zazpíval: Tramtarata tralala - tatíček je kořala! Ano, dámy a pánové - taková je tchyně redaktora Půjčmihle!

Avšak přímo otřesný je příklad z rodiny nadstrážmistra Žandy, o němž samo podsvětí jeho obvodu složilo slogan plný úcty a zasloužené bázně: Jo - nadstrážmistr Žanda, s tím nejni žádná sranda! Je to pochopitelné, protože nadstrážmistr Žanda úspěšně mýtí ve svém obvodu zloděje a chuligány až do úplného vymýcení. Avšak když přijde tento neohrožený muž po službě domů, co řekne jeho tchyně? Neřekne nikdy, jak by se slušelo: jen tak dál, dobrý nadstrážníče, nýbrž: jo, honit zloděje, to vás užije, to jo! Ale že kape vodovod, že nesplachuje klozet a taky je utrženej práh, na to už nejste, že jo!

Dámy a pánové, zde se nám jeví tchyně už dokonce jako živel přímo společensky nebezpečný!

Proto tak vřele vítám tuto příležitost, abych konečně zvolal: vzhůru na tchyně, které rozvracejí klid a pořádek našich domovů! Sešikujme se tedy - a vzhůru na ně! Odstraňme je ze svých domovů i ze svých srdcí - ovšem ... tedy ... pokud nám zadarmo neperou, nevaří, neuklízejí a nehlídají děti ... ehm!

Diskuze