Vánoce na suchu

Lidové přísloví praví "Kateřina na sněhu, vánoce na blátě". Řeklo by se "a naopak". To sice pranostika přímo netvrdí, ale v podstatě tomu tak bývá. Letošní Kateřina se ovšem vymkla pranostikám. Nebyla na sněhu ani na blátě, ale na suchu. Čtenář s dětskou duší si může zanotovat "Kateřina na suchu, počasí má poruchu".

Je to tak. Poslední léta se poněkud vymykají starým zvyklostem. Letos jsme téměř nezažili jaro, ale skok ze zimy rovnou do léta. Podzimu chybí plískanice, je sice pořád zataženo, ale skoro neprší. Když už zaprší, je z toho hned III. povodňový stupeň. A Ladovy obrázky vánoc se sypajícími se vločkami patří dávné minulosti. Když jsem byl dítě předškolní, národní výbor v Praze 11 - Žižkově uzavřel jednu ulici a tam jsme celou zimu sáňkovali. Dítě nevnímá čas, takže nevím, zda jsme tam chodili čtrnáct dní nebo tři měsíce. Dnes si nedovedu představit tak zasněženou Prahu, aby se na kočičích hlavách dalo sáňkovat. Ale dospělí to zas už vidí jinak.

Sníh patří k vánocům v těchto zeměpisných šířkách natolik, že nizozemský malíř Pieter Breughel namaloval obraz Sčítání lidu v Betlémě, kde je vše pod sněhem, děti bruslí a koulují se a dospělí v kožiších čekají u okénka sčítacích komisařů. Leč vánoce nejsou sníh ani cukroví. Vánoce jsou radostným naplněním očekávané chvíle zrození. A je-li vám obtížné uvěřit ve zrození dávno očekávaného Krále, zkuste přijmout alespoň to, že se rodí nová naděje v prodlužujících se dnech nového roku, že v té svaté noci je zárodek klíčícího jara, které znovu prosvítí a proteplí vaše duše. Venite adoremus Dominum. Pokoj a dobro ať je s vámi po celé vánoční svátky i v dalším novém roce.

Diskuze