Televize pro všechny?

Poslanci našeho Parlamentu schválili zvýšení koncesionářských poplatků za rozhlas a televizi. To je věc jistě pochopitelná a očekávaná. Veřejnoprávní rozhlas a televize nemohou být závislí ve svém zpravodajství na tom, že jim inzerent dá na vybranou, zda chtějí jeho milióny nebo odvysílat nepříjemnou reportáž. Proto musí být dotováni, a kým jiným než právě konzumenty jejich pořadů. Potud vše v pořádku. Ovšem unikátním a průlomovým ustanovením je výčet plátců poplatků. Po mocné posílení autorských práv, za jejichž užití se platí stylem "Jano, daj pokutu, nepálíš slivovicu, ale máš prístroj!", posouvá se potenciální konzument rozhlasu a televize už do role toho, který sice nemá přístroj, ale mít by ho mohl, kdyby chtěl. A platit musí pouze za tuto možnost.

Zdravotní pojištění také musí platit všichni. To je pravda. Ten, kdo nezastoná, jak je rok dlouhý, může právem namítat, že platí zbytečně. Ovšem každý rozumný i nerozumný člověk pochopí, že jednak nikdy nevíme, co nás postihne, jednak je slušné se o tuto starost podělit s těmi, kteří neměli to štěstí. S chudými nebo bohatými.

Proč se ale máme dělit všichni stejně o náklady na věc, která je jednoznačně předmětem přepychu. Televizi přece nikdo k životu nepotřebuje. Na zápal plic můžu umřít, když nebude po ruce lékař, placený z všeobecného pojištění. Viděli jste už zemřít někoho, protože mu na delší dobu vypadl televizní signál?

Jistě. Drtivá většina lidí televizi má a nedovede si bez ní představit život. Drtivá většina lidí nechápe, co dělají ti ostatní večer bez televize. Drtivá většina poslanců je na tom stejně a proto s klidným svědomím nařídí celému národu za televizi platit. Ovšem stejně tak předpokládám, že drtivá většina poslanců – mužů pije pivo. Bylo by divné, kdyby prosadili zákon o poplatku na zlepšení kvality piva nebo na podporu rozvoje pivovarů? Vždyť polovina tohoto národa řeší věci veřejné u piva. Zlepšení chodu věcí veřejných můžeme tudíž dosáhnout jedině zlepšením kvality a sortimentu piva. A to lze jedině finanční podporou výrobců onoho tekutého chleba. Proč by se tedy neměl každý podílet na zlepšení chodu věcí veřejných? Poplatkem z huby, která může mít ráda pivo, a i když ho ráda nemá, či ho dokonce nenávidí, nechť platí.

To je ovšem další aspekt celé věci. Jsou lidé, kteří televizi nenávidí a nesnesou ji ve svém okolí. I ti budou platit. Jsou lidé, kteří dokážou fundovaně vysvětlit, jak televize brzdí rozvoj osobnosti, jak ubíjí lidskou představivost, jak sestádňuje názorovou pestrost. I ti budou svými penězi podporovat sjednocování vkusu směrem dolů a věčné omílání toho, co by mělo zůstat nevyřčeno. A placení bude probíhat pod heslem "S více penězi lepší umění". Opravdu vytvoří umělec lepší dílo, když za něj dostane víc peněz?

Veřejnoprávní rozhlas a zejména televize jsou mocné nástroje ovlivňování veřejného mínění. A pro politika je nesmírně důležité mít je vlídně nakloněné. Každý politik bez problémů unese nepřízeň několika promile lidí bez televize, žádný však nepřežije nepřízeň televizních novinářů. Tak se nabízí otázka, jestli šlo opravdu o zkvalitnění umělecké tvorby, jak tvrdil jistý ministr. Co když směřujeme k husákovskému: na prvním pořadu projev generálního tajemníka, na druhém pořadu policajt s obuškem a slovy: Honem přepni na ten první...! A musíš-li občane platit, tak se taky koukej dívat.

Diskuze