Zeměpisné zajímavosti Rychnova
Jindřich Kurfiřt
02.03.2001 06:29
Rychnov leží mezi 50° 39´ 5" - 50° 42´ 25" severní šířky a 32° 18´ - 32° 51´ východní délky dle Ferra.
Výměra celého katastru obce činí 680,89 ha. Město leží v údolí řeky Mohelky, nadmořská výška nádraží je 445 m.n.m., nejnižší bod 435 m.n.m., vodárna nad kostelem má 500,2 m.n.m., vrch Kopanina 655 m.n.m.
Většina hornin patří do nejstaršího období Země - prahor. V okolí se setkáváme se žulami, v okolí města převládají krystalické břidlice, svory.
Město leží na dně bývalého sopečného kráteru, který vznikl v třetihorách. Ve čtvrtohorách začala protékat tímto prostorem říčka a postupně kotlinu zaplňovat.
Do hloubky šesti metrů pod povrchem jsou většinou štěrkové terasy složené z humusu, sutě z břidlic, křemičité písky. Až do 4 metrů se nacházejí světlé miocenní hlíny a písky, místy se objevuje kaolin a lignit s velmi dobře zachovanou strukturou dřeva, od 47 metrů do 81,3 metrů pak tmavé o1igocenní h1íny a čediče, v této vrstvě se objevují i uhelné fleše silně promísené pískem a jíly.
Skutečnost, že byly zjištěny v podloží vrstvy uhlí dala vzniknout v Rychnově pokusům o jeho těžbu. V roce 1851 se pokusil farář A1ois Schalk těžit uh1í na farské 1ouce nad domem 485, ale uhlí nenašel. Ani společnost, které šachtu prodal, nebyla úspěšná, neúspěch sklidila i těžební společnost, která se pokusila o těžbu v Plánském lese.
Po 1evém břehu Mohe1ky se táhne vrstva červené a ž1uté hlinky, poblíž dnešní požárnické zbrojnice se těži1 kvalitní kaolin.
V Rychnově byly dvě cihelny, které využívaly hlínu, jejíž pruh se táhne od nádraží přes Plánský 1es a na dalších místech obce. V roce 1867 byla založena cihelna v Husově ulici. Obec ji převzala 1882, ale po deseti letech vyhořela.
Parní cihelna v P1ánském 1ese by1a stavěna v roce 1909. Podnikatel Herbig nedbal protestů obecní rady a již na podzim roku 1909 expedoval první cihly. Těsné před II. světovou válkou cihelna přestala pracovat. Po roce 1945 již nikdy nebyla uvedena do chodu a r. 1948 by1a zbourána.
Méně známou skutečností je to, že především v prostoru pod viaduktem by1a těžena rašelina. Narýpané borky se suši1y a potom sloužily jako celkem dobrý otop. S jejím dobýváním se skonči1o ko1em roku 1880.