Pro chytré hlavičky

Bájný orientální strom dokázal opravdu nevídané věci. No jen posuďte. Jestli první den vyrostl jen do 1 milimetru, byl desátý den už přes půl metru vysoký. To by ještě bylo přijatelné. Šestnáctý den ovšem překročil výšku 32 metrů a to už je na strom velice pěkný výkon. Dál už se nám bude zdát, že se zbláznil. Dvacátý den dosáhl výšky pěti set dvaceti čtyř metrů. Pravda, v orientálních pohádkách strom přece vždycky vyroste až do nebe. Čtyřicátý den dorostl strom až na měsíc a umožnil dopravu mezi zeměkoulí a měsícem jednoduchou stromolezeckou technikou. V padesátý čtvrtý den svého růstu strom míjí planetu Pluto a roste dál třetí kosmickou rychlostí. V poslední stý den svého růstu dosáhl strom výšky 67 miliard světelných let. To je dřeva, že? Není bez zajímavosti, že při tomto tempu růstu strom už padesátý sedmý den překročil rychlost světla.

Trochu jsme si započítali, nicméně otázka zněla úplně jinak. Kolikátý den dosáhl strom do poloviny své konečné výšky? To je samozřejmě chyták a kalkulačky i vyšší matematiku můžete nechat nadšencům. Jestliže každý den strom zdvojnásobil svou výšku, pak v polovině výšky byl o den dříve. Takže v polovině své konečné výšky byl pochopitelně v devadesátý devátý den.

Detektivní pátrání z druhé hádanky je na první pohled neřešitelné. Ale stačí trocha trpělivosti a systematičnost. Nejlepší je si nakreslit tabulku s pěti domy a v každém domě pět chlívků na národnost, barvu, nápoj, cigaretu a zvíře. A pak si do chlívků zapisujeme to, co je jisté. První jistota je, že Nor žije v prvním domě. Nor žije také vedle modrého domku a protože žije v prvním, musí být modrý dům druhý v pořadí. Ve středním, tedy třetím domě je nápoj mléko. Zelený dům je nalevo od bílého. Z toho co máme už napsané, vidíme, že zelený dům nemůže být první (nalevo od prvního je modrý), ani druhý. Mohl by být třetí, ovšem další podmínka říká, že obyvatel zeleného domu pije kávu. Ve třetím domě se ovšem pije mléko. Zelený dům musí být tedy čtvrtý, aby mohl být nalevo od bílého pátého domu. Další podmínka říká, že Angličan žije v červeném domě. Nabarvený nemáme první a třetí dům, ovšem v prvním žije Nor. Angličan je tedy ve třetím červeném a Norův dům je žlutý. Obyvatel žlutého domu, tedy Nor, kouří Dunhill. Ten co chová koně, žije vedle toho, co kouří Dunhill. Kůň je tedy ve druhém domě. Teď jsme vyčerpali podmínky, které nebylo možno zaměnit, a dostáváme se do situace, kdy musíme trochu kombinovat. Dvě ze zbývajících podmínek mají dvě varianty řešení. Ten, co kouří Blue Master, pije pivo. Může žít ve druhém nebo pátém domě. Dán pije čaj. I ten může být ve druhém nebo pátém domě. Ovšem ten, co kouří Blend, má souseda, který pije vodu. Jestliže ve druhém a pátém domě jsou čaj a pivo, pro vodu zbývá první dům. Pivo a Blue Master musí být tudíž v pátém domě, aby Dán s čajem mohl kouřit Blend a tudíž mít souseda Nora, který pije vodu. A dál už nám to zas pěkně zapadá. Němec kouří Prince a může být tudíž pouze ve čtvrtém domě. Švéd chová psy v pátém domě. Pall Mall kouří a ptáky chová Angličan ve třetím domě. Kočky chová Nor, neboť druhý soused Dána, co kouří Blend, Angličan, již chová ptáky.
A zbývá nám jediné volné okénko, ze kterého vidíme, že ryby chová Němec.

Na další hádanku se opět přesuneme do Orientu, kde na venkově dodnes platí kůň, mezek a velbloud za cenný dopravní prostředek. V jedné vesničce žila malá zločinecká buňka. No, buňka, vlastně jen tři obyčejní venkovští zlodějíčci, Abú, Íbn a Hásib. Ti tři jedné noci ukradli v sousední vsi koně, mezka a velblouda. Krást v sousední vsi se nevyplácí. Taky hned druhý den zloděje vypátrali podle koblížků, které ukradená zvířata cestou trousila. Předvedli je před soudce, který řekl: "Napřed vypátráme, kdo které zvíře ukradl." Začal výslech.

Abú řekl: "Íbn ukradl koně."

Hásib řekl: "Tak to ne, Íbn odvedl mezka!"

Íbn pravil: "To jsou všechno lži! Neukradl jsem ani koně, ani mezka."

Evropský soudce by z toho byl celý vedle, avšak orientální spravedlnost má kvalitní detektor lži. Ramenatý soudcův pomocník odvedl na chvíli tři zloděje do sousední místnosti. Když se s nimi vracel, již věděl, co a jak. Protože však měl sám zálusk na soudcovské místo, sdělil výsledek svého zkoumání v podobě hádanky, aby nadřízeného dostal do úzkých.

"Ten, který odvedl velblouda, lhal. Ten, který ukradl koně, mluvil pravdu."
Ale soudce byl ne nadarmo ve svém úřadu. Tyto dvě věty mu stačily, aby vynesl spravedlivý rozsudek, a ambiciózního pomocníka nechal čekat, až odejde do zaslouženého důchodu.

Zkuste se na chvíli vžít do role soudce a uhájit své místo. Kdo sebral které zvíře?

A ještě jeden příběh z Orientu, tentokrát starověkého. Král Šalomoun měl, jak známo, spoustu žen. Bůh mu nadělil moudrost a díky ní si uměl udržet v harému pořádek. Je znám příběh o tom, jak se dvě z jeho žen hádaly o jednoho potomka. Když jim ho král kázal rozdělit pro nás netradičním způsobem, tedy rozpůlením, matka dítěte se ho hlasitě vzdala, aby zachránila dítěti život. Téměř neznámý je ovšem jiný příběh, kdy se jiné dvě ženy, Alíšaj a Rabúna, hádaly o dítě. V tomto případě ovšem Šalomoun, již starší člověk, nesáhl k tak drastické metodě. Bylo to hlavně proto, že věděl o těchto dvou ženách zvláštní věc. Jedna z nich vždy mluvila pravdu, druhá zato vždy lhala. Protože měl žen hodně, nevěděl jistě, která lže a která mluví pravdu. Přesto se však dokázal zeptat jedné z nich tak, že poznal, čí to je dítě. Jeho otázka na Alíšaj zněla: "Kdybych se zeptal Rabúny, které z vás dítě patří, co by mi odpověděla?" A Alíšaj řekla: "Rabúna by odpověděla, že to dítě je její."

Vyrovnáte se králi Šalomounovi a poznáte, které z žen dítě patří?

Diskuze