Pro chytré hlavičky

Soudce, vyšetřující zloděje tažných zvířat si nejprve porovnal skutečnost, že zloděj koně mluví pravdu, s výpověďmi. Íbn nemohl ukrást koně, protože by jinak vypověděl, že koně ukradl. Protože však v tomto výroku mluvil pravdu, nemohl být ani zlodějem velblouda, který přece lhal. Proto musel ukrást mezka a je tím třetím, který lhal i mluvil pravdu. Hásib řekl, že Íbn ukradl mezka. Mluvil pravdu a je tudíž zlodějem koně. Abú řekl, že Íbn ukradl koně. Lhal (a nemohl jinak, protože kdyby mluvil pravdu, byl by zlodějem koně a jeho výrok by musel znít. "Ukradl jsem koně.") a proto je zlodějem velblouda. Toto je poměrně jednoduchá logická hádanka, řešitelná celou řadou různých postupů.

Král Šalomoun byl velmi moudrý člověk, což se v případě jeho harémových problémů poznalo právě tou rafinovanou otázkou. Zní to paradoxně, ale ať je Alíšaj lhářka nebo pravdomluvná, její odpověď bude vždy stejná. Dejme tomu, že je lhářka. Říká, že Rabúna by odpověděla, že dítě je její. Je lhářka, proto by Rabúna ve skutečnosti odpověděla, že dítě není její, a mluvila by tudíž pravdu. Pokud je naopak Alíšaj pravdomluvná, řekla by pravdu, že Rabúna by tvrdila, že dítě je její, ovšem to by nebyla pravda, protože Rabúna je v tomto případě lhářka. Dítě je tedy Alíšaj a král Šalomoun může zůstat v nejistotě, která z jeho žen vlastně mluví pravdu, neboť i přes to se k pravdě dostal.

I s dnešními hádankami ještě zůstaneme v Orientu. Také v době, kdy se ještě nedaly tunelovat banky a neexistovala hra na burze, se našli lidé, kteří chtěli zbohatnout snadno a rychle, často na úkor těch prostých a chudých.

Tak jeden bohatý chytrák prodal potřebnému sousedovi studnu. Ale když příštího rána vynášel soused ze studny vodu, aby zavlažil svou setbu, chytrák ho zastavil:

"Počkat! Co to děláš? Prodal jsem ti na tvou žádost pouze studnu. Nic víc! Ale vidím, že ty z ní bereš i vodu. V takovém případě mi musíš ovšem vodu zaplatit zvlášť!"

Chudý soused si nevěděl rady a obrátil se tedy o pomoc na moudrého soudce Hákima. Soudce si předvolal obě strany, vyslechl je a pak pravil bohatému chytrákovi:

"Pravdu máš ty! A uznám tvůj obchod za spravedlivý …"

Otázka:

Dokážete na místo teček doplnit taková slova moudrého soudce Hákima, po kterých bohatému chytrákovi nezbylo než souseda poprosit, aby si studnu nechal laskavě i s vodou?

Když má jeden hodně a druhý nic, stává se často, že chce ten chudý bohatému vzít aspoň něco z jeho nadbytku. To neplatí jen o zlatě, ale také o manželkách, které mezi Eufratem a Tigridem patřily k cennému zboží.

Jednou kalifovi přivedly stráže lapeného mladíka, který se odvážil tajně vniknout za kráskou až do kalifova harému. Moudrému vládci se nechtělo poslat za to drzého vetřelce hned na smrt, proto mu ponechal ještě naději a rozhodl takto: Za svůj čin budeš potrestán. Stráže tě vyvedou zadním vchodem mého paláce až k bráně, za kterou začíná poušť. Zpět už tě nepustí. Půjdeš cestou v poušti, až narazíš na rozcestí, z něhož jedna cesta vede k bohaté oáze, druhá končí smrtí v písku. Na rozcestí najdeš dva eunuchy. Jeden z nich mluví vždycky a za všech okolností pravdu, druhý vždycky a ve všem lže. Smíš se kteréhokoliv, ale jenom jednoho, z obou eunuchů, jedinou otázkou zeptat na další cestu. Dokážeš-li tak zjistit, která z cest vede k oáze, budeš svoboden. V opačném případě zahyneš. - Mladík poděkoval a šel. Za několik let se stal vládcem v bohaté oáze.

Otázka:

Dokážete zopakovat jeho otázku, se kterou se obrátil na rozcestí na jednoho z eunuchů?

Diskuze