08. 09. 2004 06:41
K návrhu etického kodexu Návrh etického kodexu, předkládaný panem ing. Málkem, byl rychnovským zastupitelstvem odmítnut jednoznačně a nutno říci bez větší diskuze. Je zřejmé, že kdyby předkladatel v nedávné minulosti tak otevřeně nenapadal zastupitele a neobviňoval je (byť velmi alibistickým, o to víc však nečestným způsobem) z neetického jednání ba přímo korupce, asi by se řada zastupitelů nad textem více zamyslela.
S etickými kodexy se v poslední době roztrhl pytel. Nutno ovšem konstatovat, že v rozporu s tvrzením v důvodové zprávě, jsou i ve světě etické kodexy volených orgánů naprostou výjimkou. Za dostatečné se u samosprávy považují právě volební nástroje. Illinois Institute of Technology sestavil jakýsi index etických kodexů ve světě (
viz stránka). Byť si tento přehled zdaleka neklade nároky na úplnost, je z něho zřejmé, že kodexy jsou vytvářeny především profesními komorami a sdruženími a také samosprávami, ovšem jako nástroj chování zaměstnanců státní správy a samosprávy. To je logické, neboť takovýto nástroj má především pomáhat profesionálům, kteří denně pracují v přímém kontaktu se zákazníky, respektive občany. I v České republice je již používána řada kodexů takového druhu. (Doporučuji navštívit
stránku.)
Etický kodex zastupitele (respektive zákonodárce – viz jednání parlamentních stran po kauze Kořistka) je ovšem v celém světě novinkou. U nás vzešla tato novinka z autorské dílny občanského sdružení Oživení a přijata byla pouze v pražské městské části Újezd, Chabry a v Přerově. Tam ovšem např. bez ohlášení o činnostech, příjmech a nemovitém majetku. Je evidentní, že etický kodex zastupitele vznikl jako přímá reakce na obviňování samosprávných činitelů, zvláště starostů, z korupčního jednání. A namířen je vysloveně na kontrolování a zjišťování neoprávněných příjmů nebo výhod, respektive šikanování určité skupiny lidí bez nutnosti je řádně a prokazatelně obvinit z porušení zákona. To je živná půda udavačů, ne nepodobná atmosféře padesátých let minulého století. O.s. Oživení kodex vytvořilo nikoli pro každou vesnici, ale právě pro pražský magistrát. Postavení zastupitele hlavního města Prahy je zásadně jiné, než postavení zastupitele v Rychnově. Proto použití stejného kodexu včetně důvodové zprávy a návrhu usnesení pouze se změnou jména obce se mi jeví minimálně jako velmi odfláknutá práce. (Pan ing. Málek mimo jiné zřejmě netuší, že v rychnovském zastupitelstvu nejsou politické kluby.)
Rychnovští zastupitelé se pozastavili zejména nad návrhem oznámení o činnostech, příjmech a majetku. V malé obci a českém prostředí se jeví předložený tiskopis jako zhovadilost. Pokud jde o městské zakázky, v tomto přehledném kousku země vidí každý, koho to zajímá, kdo ze zastupitelů co dělá a může si snadno spočítat, co z toho má. Městské výdaje jsou pod veřejnou kontrolou a ona v důvodové zprávě citovaná kontrolní komise si může zkontrolovat každou korunu. Informovat ovšem veřejně o příjmech z jiné výdělečné činnosti, která se města netýká, může být u nás jen předmětem závisti nebo nemístného zájmu kriminálních živlů (pokud se člověku v jeho profesi daří, samozřejmě). Byl-li by kodex v této podobě přijat, pak by se zřejmě v zastupitelstvu uvolnilo místo pro ty, kdo v osobní profesi nejsou tak úspěšní. To by samozřejmě nutně vedlo k situaci, kdy ti, kteří nejsou schopni produkovat peníze, rozhodují o jejich použití. A to věru není ideální stav. Navíc by se prohloubilo potenciální korupční prostředí. (I když to je sporné. Praxe ukazuje, že podplatitelnost není závislá na velikosti osobního majetku.) Právo kontrolního výboru kontrolovat údaje v oznámení o činnostech, příjmech a majetku a požadovat od zastupitelů vysvětlení k jednotlivým položkám v realitě Rychnova znamená, že pan ing. Málek jako člen kontrolního výboru by požadoval od podnikatelů v řadách zastupitelů vysvětlení, jak vydělali příslušné peníze, jak přišli k majetku apod.
Kromě zvědavosti ohledně výše příjmů neříká kodex téměř nic, co by již nebylo stanoveno obecně závazným právním předpisem. Trochu sporné se mi jeví ustanovení, že zastupitel za výkon svého mandátu zodpovídá i těm, kteří ho nevolili. Nevím, jak je takováto zodpovědnost míněna. Zodpovědný musím být především svému svědomí. Nemohu rozhodovat v rozporu s ním podle momentálního přání voličů, zvláště těch, kteří mne nechtěli. Právě názor voličů, hlasitě vyjádřený v pravý čas, bývá obvykle projevem osobního zájmu, který ve svém případě musím potlačit a upřednostnit zájem veřejný.
Odměny za členství v orgánech právnických osob jsou řešeny poněkud legračně. Například tantiémy člena představenstva akciové společnosti s majetkovým podílem města by měly být vyplaceny městu, které by pak „ze svého“ odměňovalo pověřeného zastupitele. Nutno podotknout, že členství v podobném orgánu zavazuje dotyčného jednat loajálně k firmě a v její prospěch. Zastupitel se pak dostává do sporu. Takový případ známe ze zastupování obcí v Severočeské vodárenské společnosti, kde by zástupce starostů měl na jedné straně hájit zájem občanů o co nejnižší cenu vody a na druhou stranu ekonomiku a přiměřené zisky firmy. Pak už je úplně jedno, jestli ho platí společnost přímo, nebo prostřednictvím obecního rozpočtu. Dotyčným článkem chtěl, myslím, autor hlavně rozkrýt, kolik vlastně příslušný zástupce dostává. Opět jen typická česká zvědavost a závist.
Oproti deklaraci v důvodové zprávě kodex velmi vágně stanovuje mantinely jednání zastupitele. Zastupitel nesmí učinit nic, co by mohlo přinést výhodu osobní nebo profesní jemu, jeho rodině nebo jeho přátelům. Zároveň ale musí o všem informovat všechny voliče.Zjistí-li tedy rychnovský zastupitel v rámci výkonu své funkce, že je ke koupi hezký a laciný dům z majetku města, musí informovat všechny voliče, avšak před vlastní ženou to musí utajit, neboť by se mohl dostat do situace, že manželka by informaci zneužila a přemluvila své rodiče, aby jí dům koupili, a tím získala neoprávněnou výhodu. Je to možná hloupý příklad, ale konkrétnější návody co je etické a co je neetické v kodexu prostě nejsou. Vrcholem nesmyslu je pak článek 18, který praví že „zastupitel nenabízí ani neposkytuje žádnou výhodu jakýmkoli způsobem spojenou s jeho postavením zastupitele, pokud to zákon neumožňuje“. Znamená to, že vše, co zákon umožňuje, může zastupitel využít k získání osobního prospěchu. A víme, že zákon umožňuje věru mnohé (respektive platí, že co zákon nezakazuje, to je povoleno).
Jak už jsem řekl, v řadě věcí opakuje kodex jen ustanovení stávajících právních předpisů. Je to sice hezké prohlášení, ale faktem je, že oproti závazným právním předpisům je a zůstane kodex jen provoláním, které nemá větší váhu. Česky řečeno, kdo se chce chovat slušně, již tak činí. Kdo má žaludek na to lhát, podvádět a hromadit si své výhody, tomu žádný kodex v ničem nezabrání. A tvrzení, že se přijetím kodexu hlásíme k určitým zásadám slušnosti … ??? Chce snad někdo tvrdit, že se najde zastupitelstvo, které se hlásí k neslušnosti, k neetice, k zákonům džungle???
Problémem naší společnosti není nedostatek zásad. Problémem je celková atmosféra neslušnosti, podezíravosti, drzosti neslušných a neschopnosti práva prosadit se ve prospěch slušných. Problémem je také otupené svědomí. Heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu“ přežívá ještě patnáct let po skončení režimu, který je porodil. Léčení nemocné společnosti ovšem musí každý začít u sebe a to včetně těch, kteří vymýšlejí a předkládají etické kodexy. Ono vymýšlení již dávno vymyšleného, objevování Ameriky slušnosti totiž svědčí o tom, že si léčitelé nemocné společnosti nedovedou představit, že by se v ní mohl najít někdo, kdo se chová jinak, zdravěji. Ne nadarmo se říká, že každý cikán hádá podle své kobyly.
František Chlouba