Vadí mi...

Na světě existuje spousta skutečností, které lidem vadí. Ty se dají dělit na různé kategorie a podkategorie, členit na jednotlivosti nebo naopak všelijak shrnovat a bůhví co ještě. Dají se také členit na neškodné a vysloveně nebezpečné. Takovým velice nebezpečným "vadí mi" může být vyznání nebo barva pleti, ale těmto extrémům se v tomto krátkém zamyšlení věnovat nechci.

To, co člověku vadí, vypovídá o stupni jeho vnímavost k okolí, ale i k sobě samému, o jeho hodnotovém žebříčku, o jeho toleranci vůči okolnímu světu ať už tomu nejbližšímu nebo naopak nejvzdálenějšímu. I mě vadí spousta skutečností, věcí, které ale nejsem schopen nijak ovlivnit, opravit nebo přetvořit k obrazu svému. A i kdybych je třeba ovlivnil či přetvořil, okamžitě by takto přetvořené mohly začít vadit někomu jinému.

Chci se jen krátce pozastavit nad věcmi, které ovlivnit lze, které jsou v nás nebo v našem nejbližším okolí a bezprostředně nás v našem městě obklopují.

Vadí mi, že nějací výrostci kousek po kousku jen tak pro vlastní potěšení ničí dřevěné prolézačky pro malé děti díky netečnosti těch, kteří bydlí v okolí.

Vadí mi, že přeplněné kontejnery někoho nedonutí počkat se svým domovním odpadem až na jejich vyvezení.

Vadí mi, že pro některé spoluobčany je turista z EU, který bych chtěl strávit na Pelíkovicích týden příjemné dovolené, něco až xenofobně nežádoucího.

Vadí mi, že v době, kdy existuje dostatek nádob na odpad, se stále setkávám s pytli nacpanými odpadem a pohozenými v příkopech u cest.

Vadí mi, že nemáme v rozpočtu dostatek finančních prostředků na opravy a rekonstrukce místních komunikací.

Vadí mi, že někdo vyrýpne z betonových truhlíků na náměstí nově vysázenou květinovou výzdobu.

Vadí mi, že jsem nedokázal přesvědčit mého kolegu ze zastupitelstva o neexistenci svých zištných úmyslů v hlasování ve prospěch změny územního plánu, který se týkal možné realizace větrných elektráren.

Vadí mi, že se ve městě vyskytuje velké množství psích výkalů (což vyniká zejména v zimním období), protože mnozí pejskaři venčí své miláčky bez toho, aniž by po nich jejich "nadílku" uklízeli.

Vadí mi, že se najdou v mém životě chvíle, kdy zanedbávám osoby svému srdci nejbližší.

Vadí mi…

Jistě by se našla spousta dalších globálních, lokálních i osobních "vadí mi", která jsem zde nezmínil.

Podstata je taková, že je důležité si uvědomit, že to, že nám něco vadí, znamená, že nejsme neteční. A že to je tak správné. Pro ta hmotná "vadí mi" musí platit, že náš životní prostor by neměl být ohraničen jen prahem našeho bytu nebo plotem ohraničujícím náš pozemek. Neměl by se smrsknout na těch několik desítek čtverečních metrů našeho mikrosvěta, zvaného domov, ale naopak by měl zahrnovat co nejvíce. Mělo by nás zajímat, co se děje vně našeho mikrosvěta. A měli bychom k tomu být vnímaví a citliví.

A nebýt nečinní, neboť nečinnost z lidí ovce činí. A z ovcí stádo, k jehož ovládnutí pak stačí jeden dobře vycvičený pes (s oranžovou srstí a červeným vodítkem).

Diskuze

• 04. 08. 2006 08.11
  "kdy je několik zástupců zvoleno, aby spolurozhodovalo, spoluřídilo. Jak? Bez patosu: podle svého nejlepšího vědomí."  …
  
• 27. 07. 2006 13.59
  Vážení ,Ti kdo nás občany zastupujete,říkáte si zastupitelé , prosím dejte prostor mladým sedíte a  …
  
• 27. 07. 2006 11.25
  (v tomto případě slovo „Vtipné“) posouvá v českém jazyce nejčastěji význam někam do oblasti ironie.  …